Článek
Pořád ještě hodně bolí ta semifinálová porážka?
Docela jo. Myslím si, že jsme mohli Slováky porazit. Hráli však maximálně obětavě a přitom velice jednoduše. Čekali na nás ve středním pásmu, vyhazovali jen puky a my se tam nemohli pořádně dostat.
Nedala se od trenéra Vůjtka, jako znalce české hokejové školy, právě taková taktika čekat?
Věděli jsme, že po nás asi nepůjdou a budou hodně bránit. Předem bylo jasné, co bude hlavní slovenskou zbraň. Bohužel jsme si s ním moc neporadili. Osudné zřejmě bylo, že jsme ztratili pár puků a byli za to potrestáni obdrženými góly.
Ve druhé třetině jste ale po vašem gólu na 1:1 Slováky hodně svírali, proč jste to nevydrželi i v té třetí?
Měli jsme skutečně velmi dobrou druhou třetinu a věčná škoda, že jsme to pak vlastními chybami pustili. Musím ale pochválit jejich gólmana. Po tom slovenskému gólu v oslabení mě totiž vzápětí vychytal. Octil jsem se mu tváří v tváří, v takové ložence a možná to chtělo vyřešit trošku jinak. Teď už to ale nenapravím
S kolika stehy jste vyvázl po Bližňákově hitu?
Mám pod okem asi dva nebo tři. Musím říct, že to byla pekelná rána, opravdu jsme to cítil a nebylo lehké se po té strážce zvednout. Tušili jsme, že na nás mohou Slováci vyrukovat s hodně tvrdou hrou, ale třeba ten zákrok na Erata, který byl bez puku, se zdál až za hranou.
Dokážete ze sebe dostat zklamání ještě před soubojem o třetí místo s domácími Finy?
Musíme se poučit z těch chyb, co jsme udělali se Slováky a jít do toho zápasu o bronz s čistou hlavou. Pořád je o co hrát, medaile tady visí a získá ji ten, kdo se rychleji oklepe z té semifinálové porážky a bude mít větší vůli si pro tu placku jít.
