Článek
Zda se Pori, přemožitel Jyväskylä, dočká triumfu, už moc nesleduje. „Je mi to celkem jedno, ať si to s Tapparou uhrají, jak chtějí. V sérii s námi byl soupeř vždycky o nějaký ten kousek vpředu, líp zvládl zlomové momenty a hlavně u nás doma všechno vyhráli," vrací se k boji o finále Hubáček, pro nějž bylo důležité, že ho nezlobila zraněná noha, kvůli které deset týdnů nehrál.
„Měl jsem ji v nártu špatně zlomenou, takže léčení se docela protáhlo, ale teď noha drží. Žádnou bolest necítím a můžu poctivě rubat na ledě," pochvaluje si útočník, který se k hokeji vrátil teprve začátkem března. „Nikdy jsem takhle dlouhou zdravotní pauzu neměl, ale už jsem starší kousek, takže i takové věci snáším líp. První zápas s Jokeritem byl ale děsivý. Po dvou třetinách jsem měl pocit, že nedojdu ani do kabiny," líčí Hubáček.
Jeho pocit ze hry se postupně hodně zlepšil. „Hokej v Jyväskylä je založený na rychlém bruslení a vůbec fyzické kondici. Abych ji dohnal po zranění, přidával jsem si a za celé play off jsem neměl pocit, že bych nestíhal nebo se nějak trápil. Teď se ale ukáže, jestli jsem si přivezl formu i domů," usmívá se Hubáček, jenž má v Jyväskylä ještě na rok smlouvu. „V červenci tam frčím zpátky."
Ještě předtím se pokusí vybojovat účast na květnovém mistrovství světa. „V půlce dubna na hráče většinou už padá únava a mají toho plný kecky, ale já se letos cítím svěže. Zrovna cestou na úterní trénink nároďáku jsem v autě počítal, že mám odehráno 45 zápasů, přitom takový počet jsem jindy míval na konci prosince," líčí Hubáček, který vlastní kompletní sbírku medailí z MS (zlato 2010, stříbro 2006 a bronz 2011).
Ještě rád potrénuje
Na své nominační šance pro letošní turnaj ve Stockholmu se dívá pragmaticky. „Samozřejmě že bych chtěl jet, teď je pro mě ale hlavně dobře, že budu ještě dva týdny v plné zátěži, protože jsem toho fakt v sezóně dost vynechal," tvrdí Hubáček.
„Když se dostanu do konečné nominace, fajn, když ne, tak si dám začátkem května nohy na stůl a budu odpočívat a čučet na fotbal," usměje se asi největší milovník kopané v kabině národního týmu.
„Když jsem ve Finsku marodil, tak jsem projížděl všechny televizní kanály s fotbalovými zápasy. Viděl jsem jich fakt spoustu," říká brněnský patriot, jenž má teď velkou starost, aby mu z Gambrinus ligy nesestoupila Zbrojovka. „Sledoval jsem z Finska pozorně, co se kolem klubu dělo. Ještě by to chtělo jednu dvě výhry, aby mohli dohrát jaro v klidu."
