Článek
Nad pozvánkou do Švédska jste nejspíš neváhal...
Těšil jsem se moc, je to krásné reprezentovat Českou republiku. Těšil jsem se na kluky, na partu. Natěšení je opravdu veliké, ale ten časový posun s námi zatím trochu cloumá. Zvyknout si na velký led taky není lehké, ale musíme to zvládnout rychle.
V gólech jste se letos přetahoval s Jakubem Voráčkem, bral jste to jako souboj?
Ne, vůbec. My si rádi napíšeme po zápase, po kterém se jednomu z nás dařilo. Letos nám to dalo aspoň důvod psát si častěji, protože to bylo super. Fandili jsme si navzájem a bylo hezké vidět, že nám to oběma střílí.
Vydržela vám forma, jakou jste měl v zámoří?
Uvidíme, uvidíme... Ale věřím, že na to lajnu máme. Sebevědomí tam může být, ale musíme pracovat, což je to hlavní. Žádný zápas nebude jednoduchý. Všichni soupeři jsou na téhle úrovni silní. Není snadné se do toho dostat, když polovina mužstva hrála na úzkém kluzišti. Ten nezvyk tam asi trochu bude.
Na vašem útoku s Voráčkem a Hudlerem bude, aby soupeřům v každém zápase nasypal pár gólů.
Myslím si, že by to mělo jít. S Kubou jsem hrál na Kladně v juniorech. Na ledě o sobě víme Když tak si na sebe zakřičíme. Jsme sice už jiní hráči, než když jsme hráli za mladé, ale mělo by to šlapat.
V zápase s Kanadou se na ledě potkáte s vašimi spoluhráči z Caroliny bratry Staalovými, jak oni vůbec šampionát berou?
Sedím v šatně vedle Erika. Blíží se olympijská sezóna a on chce ukázat, že může být oporou na velkém turnaji. Už dopředu říkal, že je připravený hrát do května, do června. Tenhle turnaj pro něj bude zpestřením, navíc si může zahrát s bráchou. Kanada má celkově strašně nebezpečný tým. Oni ale na tom velkém hřišti moc neumí a my je musíme chytrostí zaskočit.
Překvapilo vás, jakou jste v Carolině letos dostal šanci?
Trenér mi důvěřoval. Často jsem s ním mluvil, jaké jsou moje úkoly. Hrál jsem pořád s Erikem Staalem. Sezóna v NHL pro mě ale nezačala moc jednoduše, bylo to těžší, než jsem čekal. Trvalo mi, než jsem se vzpamatoval, ale nějak jsem se dal dohromady a od té doby se nám už dařilo. Makali jsme jeden za druhého. Když už někdo udělal chybu, tak druhý to napravil.
Takže to, že jste se při výluce rozehrál v Kladně, vám ze začátku moc nepomohlo?
Jenže já byl měsíc před odchodem do zámoří zraněný. V tom byl problém. Naopak hrát s kluky jako jsou Jarda Jágr nebo Tomáš Plekanec, mi dodalo sebevědomí. Když jsem pak šel na led s těmi skvělými hráči v Carolině, bylo to pro mě jednodušší.
