Hlavní obsah

Salák: Dřív jsem na mistrovství koukal u piva, teď si hladím ego

Stockholm

I když český orchestr působí na úvod šampionátu poněkud rozladěným dojem, na klíčovém postu má vystaráno. Alexander Salák měl sice ze střídačky pozorovat, jak si vede Hadamczikem vyvolená jednička Ondřej Pavelec, místo toho šestadvacetiletý brankář ve Stockholmu dokazuje, že mezi tyčemi Češi slabinu nemívají.

Foto: Vít Šimánek, ČTK

Brankář Alexander Salák na tréninku české hokejové reprezentace.

Článek

Role jedničky. „Nebudu o tom vůbec spekulovat. Budu se chystat podle svého. Když budu hrát, fajn. Když ne, budu podporovat svého kámoše. Na post prvního brankáře jsem zvyklý celý rok, Ondra Pavelec taky, Pavel Francouz taky. Všichni tři jsme kvalitní, ať to bude jakkoliv, bude pro náš tým dobré."

Nervozita. „Když nejsem nervózní, moc se mi nedaří. Takže sám na sebe vytvořím takový menší tlak, abych byl připravený na utkání a vyvaroval se nejmenších chybiček. Nervozita mi vlastně pomáhá. Když tak sedím v šatně a ještě necítím motýlky v břiše, tak si říkám, že je něco špatně."

Debutant na MS. „Když jsem to dřív sledoval zpovzdálí, seděl jsem na zahrádce a pil pivo... To bylo příjemné. Ale jako hokejista musím říct, že je super si tady zahrát. Za dvacet let, až se budu dívat třeba na plakát ze šampionátu, tak mi to docvakne víc. Ale já se snažím uvědomit si to už teď a hladit si své ego."

Jak se dostal k hokeji. „Přes nábor. Šel jsem si to vyzkoušet na zimák, jenže první trénink byl hrozně těžký a nebavil mě. Tak jsem se zeptal, jestli bych nemohl stát v bráně. Řekli, že jo, že brankář tam ještě není. Díky svojí lenosti jsem gólman. Vzpomínám na to rád. I když jsme první utkání vyhráli až v naší třetí sezóně. Když jsme dostali pod deset gólů na zápas, byli jsme spokojení. Výsledky jsme neřešili, bavili jsme se hokejem."

Šílenec na hřišti. „V civilu jsem docela poklidný, ale jak se dostanu na led... Mám rozdvojenou osobnost. Na ledě jsem trošku blázen, žiju si ve své bublině a jen tak něco mě z ní nevytrhne."

ALEXANDER SALÁK
Nar. 5. ledna 1987, 185 cm/80 kg
manželka Michaela, syn Frederick (1)
Je odchovancem Strakonic, v devatenácti letech odešel do Finska
Štace: 2007-09 TPS Turku/Fin., 2009-10 Florida Panthers/NHL, Rochester Americans/AHL, 2010-11 a 2012-13 Färjestad/Švéd., 2011/12 Rockford IceHogs/AHL, od 2013 SKA Petrohrad

Rodina. „Mám rád svojí pohodu, jsem rád s manželkou, se synem. Pomalý život, to je něco pro mě. Manželka je strašně šikovná, poslední šest let se pořád stěhujeme a ona dokáže vytvořit domov všude."

Jak si užívá potomka. „Je to úplně jiný level, vidíte věci v jiném úhlu. Když se narodí dítě, je to něco úžasného. Frederick začíná běhat jako ďábel, pomalu bychom potřebovali vodítko. Už ho neuhlídáme, skříňky jsou vyklizené, všechno dáváme výš. Ale taky musím říct, že je moc hodný a užijeme si s ním kopu legrace. Je to radost.

O stylu oblékání. „Na to je hlavně moje manželka. Ráno mi vždycky připraví kupičku, co si mám vzít. Až takhle to mám jednoduchý. Manželka je na to strašně šikovná, dokonce i řekne holičce, jak mě má ostříhat."

Sociální sítě. „Mě docela baví používat Twitter. Je příjemné, když člověk může fanouškům poodkrýt něco ze soukromí a určí si, co zveřejnit a co ne."

Šance na Soči. „Dobrý turnaj pomůže hráčům dostat se i olympijského výběru do Soči. Ale je to hrozně daleko, osm měsíců... Je zbytečné se o tom bavit, ale určitě si myslím, že hráči, když budou mít důvěru, a když to trenérovi oplatí poctivou prací, tak budou mít k výběru. blíž"

Reklama

Související témata:
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Nejnovější články

NačítámNačíst další články