Šestnáct let čekal, teď si dědek Seger medaili konečně vychutná. Ale příběh nekončí, hlásí před finále

Je švýcarském nestorem. Svůj první šampionát absolvoval už v roce 1998, od té doby chyběl jen na jednom, v roce 2007. Letos ve Stockholmu absolvuje už patnácté mistrovství světa, čímž vyrovnal historický rekord Fina Petteriho Nummelina. Jenže medaile dlouho ne a ne přijít. Až letos.

„Je neuvěřitelné, že čekám tak dlouho. To je teda dost bídný rekord. Ale jsem strašně šťastný, že to nakonec vyšlo," říkal Seger po skalpu Spojených států amerických. Po skalpu naprosto zaslouženém, neboť Švýcaři od úvodu až do konce na ledě jednoznačně dominovali. „Jistě, sami jsme byli trošku překvapení, to nebudu zastírat. Dokázali jsme to ale díky tomu, že každý věřil, že můžeme vyhrát. Každý hráč tvrdě makal za toho druhého a za celý tým. To je hlavní důvod, proč jsme vyhráli."

Pochopitelně, že svůj přínos ze skromnosti nezmínil. Sami to však za něj udělali jeho spoluhráči. „Pro náš tým je Mathias vším. Je to fenomenální hráč, skvělý kapitán, prostě příkladný lídr," složil Segerovi poklonu Nino Niederreiter, největší talent švýcarského hokeje, který na turnaji skóroval už pětkrát.

Helvétský kříž jako jediný na šampionátu ještě nenašel přemožitele, když vyhrál všech svých devět zápasů, a po šedesáti letech získá medaili. Tehdy bral bronz, teď však má jistotu, že minimálně sebere stříbro, čímž by vyrovnal dosud největší úspěch, kterým je druhé místo z domácího šampionátu v roce 1935.

„Je to skvělý pocit, ale ještě si ho neuvědomujeme na sto procent. Jsem neskutečně hrdý a pyšný, že jsem kapitánem takové party, která maká jeden za druhého a každým zápasem roste," chválí Seger svůj tým, ale razantně odmítá, že by už měli Švýcaři na turnaji splněno.

„Chceme udělat ještě jeden krok. Moc dobře víme, jak těžké to bude, ale musíme to zkusit. Máme totiž šanci vybojovat zlato a to je to, co chceme," říká před vrcholem šampionátu s domácími Švédy, které už Švýcaři v základní skupině dokázali porazit (3:2).

„Jenže teď proti nám bude stát úplně jiné Švédsko. Vyrostli, zlepšili se, mají hráče z NHL, hlavně bratry Sedinovy. Budeme muset hrát líp než proti USA, abychom uspěli. To už je pryč," říká Seger a připouští, že si stále ještě neuvědomuje, že asistuje u jednoho z největšího úspěchu švýcarského hokeje. „Ale časem mi to určitě dojde. Už teď ale musím uznat, že je to jednoznačně nejlepší moment mé kariéry," uvědomuje si.

Dneska může dopsat i zlatou tečku. „Je to parádní příběh, ale ještě nekončí," vyhlašuje Seger.