Hlavní obsah

Z nemocnice v Minsku jsem chtěl utéct, přiznal Polák, který na MS dohrál

Jan Škvor (Minsk)Sport.cz

Jen 28 minut trvalo mistrovství světa pro obránce české hokejové reprezentace Romana Poláka. Po krosčeku Slováka Karola Slobody se ramenem udeřil o mantinel a ihned sanitkou zamířil do minské nemocnice. Rentgenové vyšetření odhalilo přetržené vazy mezi klíční kostí a lopatkou, a tak 28letý zadák už v neděli opustí národní tým a zamíří do Čech. „Moc se nedá popsat, co se mi honí hlavou. Nezařadil bych to mezi super starty, rozhodně jsem si chtěl zahrát víc, ale bohužel se to nepovedlo. Nedá se s tím nic dělat.“

Foto: Michal Kamaryt, ČTK

Český obránce Roman Polák se zvedá z ledu po nárazu do mantinelu.

Článek

Jak se momentálně cítíte?

Nic moc, celkem to bolí.

Věděl jste ihned po nárazu na mantinel, že je zle?

Jo. Cítil jsem, jak mi v rameni něco křuplo. V první chvíli jsem si myslel, že mám něco zlomené, ale nakonec to byly vazy. Ty mám ve své kariéře urvané vůbec poprvé.

Příčinou zranění byl právě náraz na mantinel?

Přesně tak. Akorát jsem trošku uhnul hlavou, ale nešťastně jsem spadl přímo na hranu mantinelu ramenem, které se mi špatně posunulo.

Byl podle vás Slobodův zákrok v rámci pravidel?

Na videu jsem to neviděl, takže nemůžu říct. Nevím, jestli to bylo chtěné, nebo ne, jestli to byl krosček... Ale sám jsem si to neudělal.

Doktor české reprezentace Tomáš Vyskočil
Sanitkou jsme s Romanem jeli do nemocnice na rentgen, kde se potvrdilo, že má tzv. AC luxaci, což je přetržení vazů mezi klíční kostí a lopatkou. Jde o běžné hokejové zranění, bude se léčit zhruba měsíc. Když jsem k němu přišel na led, tak říkal, že mu prasklo v rameni a že je to v pytli. Hned to poznal.
Jak vypadala nemocnice v Minsku? Jako poliklinika v Revoluční ulici v Praze v roce 1980. Ale vzali ho hned, proběhlo to rychle, ale byl to docela zážitek. Romana rameno bolí, nic moc dělat nemůže, ale brzy začne s tréninkem spodní části těla.

Můžete rukou hýbat?

Trošku ano, ale moc se o to nesnažím. Rameno mám zatejpované, aby se co nejrychleji uzdravilo a srostlo.

Co vám běželo hlavou, když jste ještě v době zápasu jeli sanitkou do nemocnice?

Abychom se nenabourali, kde ta nemocnice vůbec je a hlavně jak bude vypadat.

A jak vypadala?

Město krásný, čistý... Ale o nemocnici se to moc nedá říct. Hlavně jsem říkal, ať na mě nikdo nesahá, jenže v nemocnici mi stejně nikdo nerozuměl, mluvili jen rusky. Chtěl jsem pouze, aby mi udělali rentgen a pak odtamtud rychle utéct.

Vyspal jste se v noci, nebo vám to bolest nedovolila?

Vzal jsem si prášky na spaní, takže to nebylo nejhorší. Akorát na zádech se moc spát nedalo, takže jsem se vzbudil asi v šest hodin a dál už nespal.

Už jste mluvil s doktory v St. Louis?

Řešil jsem to s nimi už včera, poslal jsem jim rentgenové snímky. Podle nich to vůbec nevypadá nejhůř, doba léčení by měla trvat kolem tří týdnů. Ještě ale musím letět domů a udělat si tam magnetickou rezonanci. Podle toho se bude dál rozhodovat, jestli poletím zpátky do St. Louis, aby mi to kluboví doktoři zkontrolovali, nebo to nebude nutné.

Jak reagovalo vedení Bluesmanů, když se o vašem zranění dozvědělo?

Radost moc neměli, ale vědí, že to k hokeji patří. Do začátku nové sezóny je ještě dlouhá doba, takže to zbytečně nehrotí a přejí si, abych se co nejrychleji uzdravil.

Kdy poletíte domů?

V neděli ráno. Další zápas uvidím tak maximálně doma u piva. Klukům budu dál přát, aby udělali co nejlepší výsledek. Jestli udělají medaili, jedině dobře.

Budete mít vůbec chuť se koukat?

Chuť je vždycky, ale nálada není.

Co tedy zvítězí?

Asi ta chuť.

Chuť na pivo?

Přesně tak. České už jsem dlouho neměl.

Reklama

Související témata: