Článek
Bude to fungovat? Jágr s Hertlem si spolu zahráli jen krátce, v pátek se už ale připravovali na spolupráci proti Švédsku.
Zkušenost a mládí v jedné formaci. Útočníci (zleva) Tomáš Rolinek, Jaromír Jágr a Tomáš Hertl při tréninku české reprezentace 10. května v hale Čižovka.
Nastupovat s Jaromírem Jágrem vyžaduje, aby se spoluhráči jeho hře trochu přizpůsobili. Jste na to připravený?
Když mi Jarda něco poradí nebo řekne, dám na něj. Trochu už jsem sledoval, jak si třeba najíždí. Musíme si na to dávat s Rolasem (Tomášem Rolinkem) pozor a třeba na sebe křiknout. Řekli jsme si, jak chceme hrát v útočném pásmu, a myslím, že nám to bude klapat. Snad dáme i nějaké góly.
Větší nalejvárnu vám Jágr neudělil?
Ne, to vůbec. To asi nedává nikomu. Jenom říkal, abychom hráli pospolu, abychom byli silní na puku. Oba jsme totiž velcí, tak věřím, že bychom si to mohli uhrát.
Že nebudete hrát na obvyklém křídle, ale na centru, vám nevadí?
Je pravda, že jsem s tím před začátkem mistrovství nepočítal, ale před rokem jsem na šampionátu taky hrál centra. Snad to bude dobré. Jsme domluvení, že Rolas bude víc hrát dozadu. Co si ale musím trochu zopakovat, jsou vhazování, přece jenom jsem jich letos hrál jenom pár.
Kouč Růžička těsně před začátkem mistrovství prohlásil, že mu občas připadá, že hráči hledají Jágra svými přihrávkami až zbytečně často. Budete se snažit to mít na paměti?
Je pravda, že i mně tohle Růža opakoval. Když ale bude Jarda volný, dám mu to. Ale budu se snažit nahrávat i bekům nebo si naopak puk podržet. Prostě se musím snažit nemyslet na to, že hraju s ním.
Po sobotním tréninku jste na téma Jágr mluvil nejen s českými novináři, ale zajímali se o to i žurnalisté ze Švédska nebo Kanady. Překvapuje vás takový humbuk?
Každý se mě ptá, jak se na to těším a podobně. Že to byl můj idol a hrál v NHL, když jsem ještě ani nebyl na světě. Nevadí mi to, je to srandovní. Ale nebudu se snažit na to myslet, chci hrát svůj hokej. A co nejvíc pomoct mužstvu.
Ideálně co nejvíc brankami. I v součtu s loňským rokem na první trefu na MS ale pořád čekáte...
Přitom proti Slovákům jsem měl šance, které musím proměňovat. Snad už tu smůlu na mistrovstvích nějak prolomím. Hodil by se mi nějaký haluzák, který by mi trochu zvedl sebevědomí.
Jak jste se vlastně proti Slovensku cítil na širokém kluzišti? Byl to nezvyk?
Je to jiný... V Americe jsem se hodně snažil dohrávat osobní souboje. Za zápas bylo třeba 110 hitů. Což je tady nemožné, řezat to nejde. Tady než dohrajete hráče, jsou to dva metry, a najednou nestíháte. Když se otočím, vypadá to, že tam bude ještě jedna třetina. (směje se) Nebylo to úplně ono, nohy mi tolik nebruslily. Už se ale cítím líp, snad to půjde. Jsem mladý, měl bych si na to zvyknout, neměl bych mít žádné výmluvy, jestli je led velký, nebo ne.
Ale užší kluziště vám asi sedí lépe, že?
Nejsem nějaký extra bruslař, takže mi vyhovuje, když mám na menším hřišti všechno blíž a můžu dohrávat souboje.
Na časový posun už jste si zvykl?
Po zápase se Slováky mi vůbec nešlo usnout, podařilo se mi to asi až v pět ráno. V sobotu jsem proto chtěl celý den vydržet vzhůru, abych usnul v noci. Sice tady podle mě hrajeme až zbytečné pozdě večer, ale musíme si na to zvyknout. Všichni to máme stejné, a co mají říkat třeba Kanaďani, kteří tu mají celý tým z NHL.
