Nic neumíme odehrát v klidu. Zestárnul jsem o několik let, přiznal Rolinek

Blbě, samozřejmě. Z  naší strany to do té doby bylo špatné, ale dali jsme gól do šatny a to bylo důležité. V šatně jsme si pak hlavně řekli, že takhle to hrát nejde.

Naopak! Vůbec jsme nebyli skleslí, to spíš na ledě v první třetině. Řekli jsme si, že se prostě musíme zlepšit. Každý si to pak vzal do hlavy a na ledě to plnil. A bylo to vidět, druhá třetina byla fantastická. Každý plnil, co měl, hráli jsme s chutí a naplno. Zarputile.

Nevím, a přitom se o tom pořád bavíme. Chceme hrát stejně a bez výkyvů. Ne nahoru dolů, jako, že chvíli polevíme a pak zase začneme hrát. Jenže nám to nevychází.

Je pravda, že nás tu každý zápas stojí spoustu nervů a zestárnul jsem kvůli tomu o několik let. Nikdy jsme to nedokázali dohrát v klidu, abychom po druhé třetině jasně vedli a řekli si, že zavřeme obranu a v pohodě to dohrajeme. Naopak to rveme až do konce a pohodu nemáme.

Nemyslím si, že by postupem do čtvrtfinále z nás všechno najednou spadlo. My ani neumíme, abychom vypli a najednou šlo všechno lehce. Musíme se na zápas dobře připravit, trenéři nám k tomu řeknou hodně, ale bude to zase jen na nás hráčích. Musíme hrát zarputile a přidat týmový výkon. Teď už půjde do tuhého, každá porážka znamená konec. Jdeme na Američany a bude to otevřené. Šance jsou na obou stranách.

Vůbec nevím, neviděl jsem je tady hrát ani jeden zápas. Znám jen výsledky. Vím, že budou dobře bruslit a že budou zarputilí. Ale když k tomu dáme tu českou chytrost a hlavně budeme bojovat, hrát obětavě a nebude to jenom o tom, že si jdeme zahrát hokej, máme velkou šanci.

Je to malinké plus, ale odehraje se to na ledě. Výhoda je, že se nemusíme nikam stěhovat, zůstane nám naše kabina. Nemusíme si zvykat na novou halu a nový led.