Článek
S Běloruskem to konečně přišlo, stačily tři góly do sítě soupeře během první třetiny a bylo vymalováno. Šlo o povinné tři body a nemá smysl nad nimi přehnaně jásat, nicméně z českého týmu sálaly zejména ze začátku velké odhodlání i herní chuť.
Bylo zřejmé, jak dva špičkoví hráči Pastrňák s Krejčím dokázali už jen svou přítomností a tím, co na ledě dovedou, pozvednout výkon a sebevědomí celého mužstva. Rusy ještě přejeli dva bostonští Medvědi s českým pasem vlastně sami, o den pod skalpem Běloruska už byl podepsán daleko kompaktnější tým, než který před týdnem do šampionátu vstupoval.
Stopy po počáteční nervozitě mizí z ledu i střídačky a není divu. Hokejová reprezentace nachází svou tvář. Útok má po bostonské injekci zřetelnou sílu, zlepšila se obranná činnost a výkony celkem jedenácti debutantů na MS rostou každou minutou.
Navíc sebedůvěra do žil přišla i na gólmanském postu. Francouz přesně po roce udržel v české brance čisté konto a to se počítá i bez ohledu na aktuální trápení kdysi nepříjemného soupeře, který se v Kodani bojí sestupu.
Za rozhodnutého stavu se sice z české hry vytratil hlad po dalších gólech, ale běloruskou položku si může trenér Jandač ze seznamu v klidu odškrtnout. Ze stejně poddajného materiálu by mohla být i ta pondělní rakouská, ještě předtím by byla dobrá pojistka postupu do čtvrtfinále v podobě zdolání Francie.
A pak už bude třeba začít myslet na čtvrtek 17. května. To by měl být pro české mužstvo den D. Přestože se od něj na letošním šampionátu vlastně nic moc nečekalo, najednou nemusí být samotná účast mezi elitní osmičkou stropem jeho možností.
| Martin Kézr |
|---|
| Hokejový expert. Ve sportovní redakci Práva působí od roku 1990 |
