Článek
Ve své první sezóně v NHL máte za sebou víc než 50 zápasů. Už se cítíte jako pevná součást týmu Edmontonu?
Teď už si myslím, že se mnou počítají. Když mluvím s koučem MacTavishem, říká mi, ať na sobě nepřestávám pracovat. A já nepřestanu.
Kdy jste začal tušit, že Oilers pro vás budou tím pravým týmem?
Zlom přišel asi po deseti zápasech. Víc a víc jsem si věřil, na led jsem chodil stabilně.
Anaheim si vás v prvním kole draftu vybral jako devítku, ale šanci jste u Ducks nedostal. Zklamalo vás to hodně?
Nebudu předstírat, že ne. Po trejdu do Edmontonu jsem byl hodně rozpačitý. Ale po rozhovorech s trenérem a generálním manažerem jsem tušil, že v Kanadě mi to bude sedět. Tak jsem chytil šanci za pačesy. (směje se)
Do Edmontonu jste se dostal v rámci výměny za Chrise Prongera. Chtě nechtě jste se nevyhnul srovnávání s ním a nevyšel jste z něj špatně. Váš přehled ve hře zase přirovnávali ke Scottu Niedermayerovi. To potěší, že?
Když mě porovnávají s nejlepšími beky ligy, tak to určitě. Mě ale čeká ještě dlouhá cesta a budu na ni potřebovat hodně štěstí.
Dala vám něco sezóna, kterou jste strávil na farmě Anaheimu v Portlandu?
Řekl bych, že jsem v ní nic neztratil. Odešel jsem do Ameriky v devatenácti a první kontakt byl hodně těžký, navíc jsem moc neuměl anglicky. Ten rok mě ale mentálně hodně posílil.
Hrát v NHL, to je ale úplně jiná úroveň hokeje, ne?
Při play-off v AHL se hrály dobré zápasy, ale v NHL mají všichni hokejisté mnohem lepší dovednosti. Hraje se v neskutečném tempu, po technické stránce jsou tam skvělí hráči.
Když jste ještě působil v Liberci, měl jste v NHL nějaký vzor?
O NHL jsem jako kluk snil. Strašně se mi líbilo, jak si vede Švéd Nicklas Lidström za Red Wings. S Detroitem jsme v sezóně hráli třikrát, a to bylo hodně zajímavé ho potkat na ledě.
Nedávno jste se porval v zápase s Coloradem. Takže už jste si zvykl na tvrdou hru?
V AHL to bylo po téhle stránce mnohem horší a my Evropané se moc prát neumíme. Tak jsem byl rád, že jsem svojí první bitku v NHL zvládl. Aspoň kluci mi říkali, že jsem toho Rycrofta porazil. (usmívá se).
Nevyčítá vám ale kouč, že málo střílíte? V NHL jste se ještě netrefil.
On mi spíš říká, co dělat v defenzívě. Takže hodně makám na bruslení. Když budu trpělivý, tak přijdou i ty góly.
V Edmontonu je pět Čechů, je to výhoda?
Však už nám říkají česká mafie. Ale já jsem rád, že si můžu pokecat i jinak než v angličtině. Máme k sobě blízko.
Oilers mají proslulé fanoušky. Když se nedaří, nemají tendenci vinit z toho české hráče?
S tím jsem se nesetkal. Ale tohle je vážně snad nejhokejovější místo na světě. Lidi jsou do hokeje zbláznění. I táta jako bývalý reprezentant říkal, že nic podobného nezažil. My navíc, když tu byl, hráli s Calgary, a z toho je na nohou celá Kanada.
Nemá váš otec pořád nutkání vám radit?
(smích) Toho se nezbaví, vždyť hrál i trénoval. Nakonec ale uznal, že dnešní hokej už je někde úplně jinde.
Zahrál jste si v YoungStars Game, který předchází tradičnímu Utkání hvězd. Jak jste vnímal atmosféru v Dallasu?
Pro mě to bylo skvělé zpestření. Člověk sice neměl moc času něco předvést, ale pak jsme se sešli na party i s těmi největšími hvězdami. To bylo příjemné.
A co nováčkovská party pro spoluhráče v Edmontonu, kolik vás stála?
Mně se vyhnula! Vyšla na zápas v Los Angeles, a to já byl zrovna zraněný. Tady je ale zvykem vypsat spoluhráčům prémie proti týmu, ze kterého jste přišel. Takže proti Anaheimu mají kluci díky mně vyšší motivaci.
Nad vámi si vzal jakýsi patronát třiatřicetiletý bek Steve Staios. Jak se to seběhlo?
Dali nás k sobě už v přípravném kempu, ale on mi hodně pomáhá i mimo led. Sehnal mi bydlení. Pro mě je to super pocit, když na mě dohlíží hráč, který má tolik za sebou.
Do zámoří vyrazí zanedlouho kouč reprezentace Alois Hadamczik. Pokud nepostoupíte do play-off, kývnete mu na nabídku hrát na šampionátu v Moskvě?
Minulou sezónu byli Oilers ve finále Stanley cupu. Nevím, jak by reagovali fanoušci, kdybychom nehráli play-off. Pokud ale ta situace nastane a já budu zdravý, neřeknu ne.
