Hlavní obsah

Je to tvoje, řekl Jágrovi. Před 20 lety odehrál Gretzky svůj poslední zápas v NHL

New York/Praha

V říjnu 2016 vyjel na led v utkání starých pánů Edmontonu. Po jedinečnosti, kterou vynikal po dvě dekády v NHL, už ale nebyly ani stopy. „Byl jsem hrozný, fakt strašně špatný,“ zkritizoval se nejlepší hráč hokejové historie Wayne Gretzky. Právě před 20 lety odehrál sportovní génius svůj poslední zápas na největší scéně.

Foto: Profimedia.cz

Wayne Gretzky v dresu NY Rangers.

Článek

Play off už sice bylo pro NY Rangers v nedohlednu, do posledního místa zaplněná Madison Square Garden však 18. dubna 1999 před soubojem s Pittsburghem pulzovala vzrušením. Když Bryan Adams začal svým chraplákem zpívat kanadskou hymnu, propašoval do ní i slova: „Budeš nám chybět Wayne Gretzky..."

Rodákovi z Brantfordu v Ontariu bylo tehdy 38 let. Dobře věděl, že jeho dominance už se vytrácí. Na kontě měl v tu dobu 2856 bodů, ještě jeden si připsal díky asistenci proti Penguins a stanovil tak ikonickou cifru zámořských statistik, k níž se už patrně nikdy nikdo v NHL ani zdaleka nepřiblíží.

Foto: www.khl.ru

Jaromír Jágr (vpravo) na archivním snímku z exhibice KHL při úvodním buly s Alexejem Jašinem za asistence Wayna Gretzkyho a Marka Messiera

Dubnový duel měl pro Gretzkyho pořadové číslo 1487. V MSG ho symbolicky rozhodl v prodloužení Jaromír Jágr, který se po dalších osmnácti letech propracoval na druhé místo historické bodové tabulky. Možná ještě dnes si hráč, který vrací Kladno do extraligy, vybaví, jak se k němu Great One naklonil a špitl: „Tak a je to tvoje..."

Dvacet minut přivolávali aplaudující diváci Gretzkyho na led. Jejich idol se objímal s manželkou, zdravil představitele Supermana Christophera Reevea. Pak zamával naposled a zmizel v kabině. Už žádný další gól, mazaná asistence, ani chytrý průnik. Jen televizní záznamy dokonalých akcí a postupně blednoucí vzpomínky pamětníků.

Třeba na 92 gólů ze sezony 1981-82, na 163 asistencí a 215 bodů z ročníku 1984-85, ale i na slzy při tiskové konferenci po výměně do Los Angeles a chaos, jaký tento trejd způsobil. A hlavně na čtyři Stanley Cupy s Edmontonem, i třeba 47 bodů z 18 zápasů v play off 1985, kdy Oilers na cestě k trofeji prohráli jen tři zápasy.

Tehdejší tým byl nedávno vyhlášen tím nejlepším v celé stoleté historii NHL. A český hokej má to štěstí, že jeho součástí byl i útočník Jaroslav Pouzar.

Když do zámoří odcházel, už měl třicet, Gretzky byl o devět let mladší, ale přesto k sobě postupně našli cestu.

„Dokonce mě jednou pozval na Vánoce a nemohl pochopit, že my si rozbalujeme dárky už 24. prosince večer," líčil Pouzar, který v Edmontonu strávil v týmu s Gretzkym necelé čtyři sezony a během nich získal tři Stanley Cupy.

Foto: Sport.cz

Wayne Gretzky a Liběna Hlinková na archivním snímku pózují s dresy na tiskové konferenci věnované k Hlinka Gretzky Cupu.

„Zapadnout mezi ty mladé kluky nebylo vůbec jednoduché. V tu dobu nehráli Oilers NHL dlouho. Ale od začátku mi bylo jasné, že půjdou strmě nahoru. Stačí se jen podívat, jací hráči za ně nastupovali," připomínal Pouzar, který v kabině Oilers sedával i vedle Marka Messiera, Glenna Andersona, Jariho Kurriho, Paula Coffeyho, Granta Fuhra...

Jihočeský patriot měl přitom možnost zahrát si proti Gretzkymu už na Canada Cupu 1981 a vzápětí i na mistrovství světa 1982 v Helsinkách.

„Ale věříte, že já si tam Gretzkyho ani nevšimnul? Tehdejší televizní komentátor Jan Slepička se ale znal se skautem Oilers Barrym Frazerem. Ten mi řekl, že bych mohl jít hrát do Edmontonu s Waynem a s Kurrim," vzpomínal Pouzar. „A to mě zaujalo."

Od komunistických pohlavárů dostal souhlas vydat se do NHL, ale pod podmínkou, že 50 procent svého platu odevzdá agentuře Pragosport.

Foto: archív Jaroslava Pouzara

Jaroslav Pouzar (vlevo) se synem Járou a legendárním Waynem Gretzkym.

„V Edmontonu jsem měl 175 tisíc dolarů, po zdanění 120 a nakonec mi zbylo 60 tisíc... ale já byl hlavně rád, že si můžu zahrát v NHL," líčil Pouzar.

Když před pěti lety zamířil do Kanady, aby se zúčastnil oslav třicátého výročí zisku prvního Stanley Cupu Oilers, potkal se zase s celou starou partou.

„S Gretzkym jsem předtím mluvil jen po telefonu v roce 2003, když v Praze přiklepli zimní olympiádu Vancouveru a on tu tehdy lobboval. Jinak jsem ho vídal pouze v televizi a zdál se mi nějak tlustej. Když jsme ale přijeli, tak mu říkám: Wayne, ty po těch letech vypadáš pořád dobře a v televizi jsi mi přišel oplácanej. Tak se jen smál," vyprávěl Pouzar.

Gretzkyho léta po aktivní kariéře už ale tak slavná nebyla. Ve funkci generálního manažera kanadského týmu sice slavil zlato na olympiádě v Salt Lake City, ale trenérské angažmá ve Phoenixu skončilo neúspěchem, tým Coyotes neuhrál za čtyři roky pod jeho vedením ani jednou play off.

„Já ale Gretzkymu nikdy nepřestanu být vděčný. Do té doby mě chtěli všichni trenéři měnit, jen on mi dal volnost. Byl pro mě v tu chvíli jako spása. Když jsem ho později potkal, měl jsem pocit, že vztah mezi námi docela vydržel," líčil útočník Radim Vrbata, který pod vedením nejlepšího hráče všech dob odehrál sezonu 2007-08.

„Když mě chválil, a to bylo docela často, tak jsem si říkal, co vlastně pro hokejistu může být lepšího," usmíval se Vrbata. I Gretzkyho přičiněním nakonec v NHL vydržel více než 1000 zápasů.

Před arénou Staples Center v Los Angeles stojí hned několik soch proslulých basketbalistů, ale také skulptura hokejisty s číslem 99, která vyjadřuje vděk za to, jaký vliv měl Gretzky na rozvoj hokeje v USA a speciálně v Kalifornii.

Foto: Marek Burkert, Sport.cz

Socha Waynea Gretzkyho v Los Angeles.

Za necelé dva roky bude otec pěti dětí slavit šedesátiny. Gratulanti z hokejového světa popřejí legendě ještě dlouhá léta ve zdraví a jistě vyjádří i vděčnost. Bez Gretzkyho nehynoucích zásluh by jejich sport neměl zdaleka takové renomé.

Reklama