Rubriky:

NHL

Bitkař Kočí se pere jen na ledě

12. března 2007 10:23

Fanoušci hokejového Chicaga mají nového hrdinu, spoluhráči ochránce a Češi prvního bitkaře-profesionála v NHL. Útočník David Kočí v sobotu vstoupil do povědomí veřejnosti rázně. Přestože gól nedal, zaznamenal “hattrick“. Na ledě Phoenixu odehrál pět střídání, během nichž třikrát shodil rukavice a vyinkasoval 42 trestných minut. “Bylo to parádní. Jen doufám, že mě za ty bitky nesuspendují,“ zrekapituloval svůj debut pro Sport.cz.

 

www.phantomsahl.com

Co vám problesklo hlavou, když jste se dozvěděl o povolání do prvního týmu Blackhawks? 

Byl jsem nesmírně šťastný, protože na farmě jsem byl již šestým rokem. Blízko do NHL jsem měl ještě v době, kdy jsem hrál na farmě Pittsburghu. Bohužel jsem se tehdy zranil, prodělal čtyři operace kolene a přes rok byl mimo hru. Teď jsem se vrátil a jsem konečně nahoře.

Kdy vám trenér Savard sdělil, že nastoupíte právě proti Phoenixu?

Na tréninku před zápasem mi řekl, že půjdu na rozbruslení a pak se uvidí. Hned po obědě mi pak oznámil, že nastupuji.

Rukavice jste shodil hned při svém prvním střídání. Kdo potyčku vyvolal?

Joshe Grattona znám z farmářské AHL. Od začátku po mně šel, tak jsem ve svém prvním zápase nemohl odmítnout. Na první bitku to nebylo nic moc. Neměl jsem moc síly, protože to bylo ke konci střídání.

Repríza souboje vám však vyšla mnohem lépe...

Dal jsem mu to pořádně. Trefil jsem jednoho hráče za brankou a on za mnou hned přijel, že takhle tady nikoho trefovat nebudu. Chtěl jít do bitky znova, tak jsem mu odpověděl: Proč ne, pojďme na to.

Za iniciátora potyček se tedy nepovažujete.

Proti Coyotes to ke mně všechno přišlo samo. Snažím se hrát tvrdě, důrazně napadat a trefovat hráče, což bitkaři nemají rádi.

Pamatujete si na svou vůbec první bitku?

Určitě. Bylo to ještě v juniorech a dostal jsem pořádně naloženo. Už v Čechách jsem se snažil hrát tvrdě, byl jsem jedním z nejtvrdších hráčů. Pak jsem přišel do Kanady a byl jsem na tom stejně. Poprvé jsem se bil s průměrným hráčem, který mě pošťuchoval před bránou. Měl jsem monokly na obou očích a půl roku se pak bál bít. Postupem času jsem se zlepšoval. Přece jenom to vypadá blbě, když tě někdo trefí a neumíš se poprat.

Jaký jste byl v dětství? Pral jste se hodně?

(smích) Ne, to vůbec. Mimo led nejsem vůbec agresivní.

Takže jste navštěvoval Pionýra a podobné zájmové kroužky?

(smích) Ne, tam jsem nechodil.

Kdy jste se vůbec rozhodl pro tuto tvrdou profesi?

Bylo to před třemi lety, kdy jsem hrál obránce a neviděl žádnou šanci. Řekl jsem si: Jsem velký, silný a když tomu trošku přidám, tak bych mohl dostat šanci nahoře. Nakonec se to vyplatilo.

Máte nějaký speciální trénink?

Na ledě ani moc ne. Loni v létě jsem ale chodil na box, což mi hodně pomohlo. Při bitce je třeba mít pořád otevřené oči, být ve střehu. Boxovat jsem chodil dvakrát až třikrát do týdne.

Když vás vyzve nějaký bijec s krvavou pověstí. Máte z něj respekt nebo i strach?

Respekt je tam vždy. Strach je ale hodně důležitý, před každou bitkou mi dodá adrenalin a napumpuje srdíčko. Neřekl bych, že mám strach. Respekt ale určitě.

Z čeho v životě máte největší strach?

Tak o tom jsem nikdy nepřemýšlel (odmlčí se). Sám doma, nerad jsem sám doma. Třeba někdy večer, ve velkém domě, to mám strach.

A co třeba zubař? Chodíte k němu často?

Právě, že vůbec. Tohle se mi naštěstí vyhýbá, musím to zaklepat (poklepe svou velkou pěstí na chrup). To aby mi zítra nevybili všechny zuby.

Bitkaři jsou v dnešní NHL tak trochu ohroženým druhem, souhlasíte?

Není to jako před třemi, čtyřmi lety. Tehdy hráči neuměli ani pořádně bruslit, neudělali nic s pukem a stačilo, když se poprali. Takoví hráči v NHL už nejsou. Přesto si myslím, že 75 procent týmů bitkaře chce. Velkých, silných hráčů, kteří umí hrát hokej a ještě se pobít dnes v NHL moc není. Já umím bruslit a trochu i hrát. To byl asi hlavní důvod, proč mě povolali z Norfolku.

S ohledem na nová pravidla NHL vám tedy určitě prospělo, že vás na farmě přesunuli z obrany na levé křídlo, že?

Byl to takový plán. Na křídle jsem měl hrát od začátku sezóny, ale kvůli zranění kolene jsem začal hrát až v prosinci. Pár zápasů jsem nejprve odehrál na beku, ale pak už jsem většinou nastupoval na levém křídle. Na tuto roli mě tedy připravovali.

Vaším úkolem je především chránit hvězdy. Hlavním chráněncem Chicaga je Martin Havlát, který se do pěstní výměny názorů pustil v utkání proti LA a poté dokonce i na tréninku při potyčce s Duncanem Keithem. Přišel za vámi s prosbou o nějakou radu?

Ne, nepřišel. V jeho podání to jsou spíše takové úlety.

Berete spoluhráče pod ochranná křídla i mimo led? Například v baru.

To ani ne, protože já se normálně neperu. To jenom na ledě.

Tomáš Drozd (Phoenix), Sport.cz

Zrušit


Časová osa: NHL

Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Tabulky
  • Kalendář

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..