Článek
Zažil jste někdy větší hokejovou bolest a zklamání?
Stoprocentně to je nejhorší porážka, kterou jsem ve své hokejové kariéře zažil. Bolí to moc a bude bolet do konce života. Těžko se to polyká, takové pocity jsem ještě nikdy neměl.
Přišel jste na to, co šlo v rozhodujícím utkání udělat lépe?
Pořád je to hodně čerstvý. Když se mi teď dostanou do hlavy myšlenky na hokej, jediné, co vidím, jsou ty poslední vteřiny v sedmém zápase. Když jdu spát, vždycky přemýšlím, co jsme mohli v tom zápase udělat jinak. Fakt to moc bolí, protože nikdy nevíte, kdy bude další šance si o Stanley Cup znovu zahrát.
Vítěz ankety Zlatá hokejka 2019 David Pastrňák v Síni slávy českého hokeje v Praze.
Řada hráčů Bostonu včetně Davida Krejčího zažila finálovou porážku už před šesti lety. Ptal jste se jich, jak na zklamání co nejrychleji zapomenout?
Už jenom myslet na tu prohru fakt strašně bolí. Proto nechci přijít za Krejčou a ptát se ho, co mám dělat, aby to nebolelo. Tím si musí projít každý sám.
Jak vás v play off limitoval palec na ruce, který jste si v únoru poranil cestou z týmové večeře a ve vyřazovacích bojích se vám bolest znovu ozvala?
Když jsem se v březnu po více než pěti týdnech vrátil do zápasů, všechno bylo v pohodě. V sérii s Columbusem jsem ale do palce dostal hokejkou a už to nebylo stoprocentní. Trošku mě to omezovalo, ale když máte šanci nastoupit, vždycky se snažíte hrát co nejlíp.
Můžete přiblížit, jak přesně k vašemu zranění palce v únoru došlo?
Byla zima, jel jsem dolů po schodech, pod kterými byl sníh. Po cestě do taxíku jsem sešel z obrubníku a spadl jsem celou vahou na levou ruku.
Generální sekretář ČSLH Martin Urban a vítěz ankety Zlatá hokejka 2019 David Pastrňák.
Nebýt zranění, které vás připravilo šestnáct zápasů, klidně jste mohl pokořit metu padesáti gólů za sezonu, chybělo vám dvanáct zásahů. Zamrzelo vás to?
Je to obrovská škoda. Góly chci dávat, protože jimi pomáhám týmu nejvíc. Padesátka byla velkou motivací, jenže zranění k hokeji patří. Byla smůla, že jsem se nezranil na ledě, ale mimo něj. O to víc mě to mrzelo.
Vaše lajna s Marchandem a Bergeronem celou sezonu dominovala, jenže ve finále jako by jí došel dech. Tak dobře se na vás Bluesmani připravili?
Je fakt, že se nám moc nedařilo, nemohli jsme se rozjet. Vlastně celé play off. Koukali jsme se na videa, jenže nám to tam stejně nepadalo. Možná nám trošku kleslo i sebevědomí. Chtěli jsme týmu pomoct nějak jinak, když to nešlo gólově, ale St. Louis nás výborně bránilo a vlastně nám nic nedovolilo. Mají obrovské obránce a hráli na nás nejvíc fyzicky, co jsme za čtyři kola v play off zažili. Musím jim pogratulovat.
S čím vás vůbec z Bostonu vyprovodili? Byl čas na rozmluvu s trenérem či generálním manažerem?
Byl to takový mítink na rychlovku. Dva dny po prohraném posledním zápase sezony ale bylo těžké najít ta správná slova. Všichni jsme byli smutní. Musíme ale zregenerovat, dát se do pořádku a připravit se na další sezonu. Chci se rok od roku zlepšovat, musím makat dál.
Útočník Bostonu David Pastrňák v Síni slávy českého hokeje v Praze převzal trofej za vítězství v anketě Zlatá hokejka pro nejlepšího českého hokejistu uplynulé sezony.
Věříte, že v příštím ročníku může být Boston stejně silný jako v tom uplynulém?
Měli jsme neskutečnou partu, což je v hokeji to nejdůležitější. Strašně jsme si to užívali a těžili z toho, protože dobře víme, že dobrou partu vždycky nenajdete. Vždycky je šance, že si vzájemně nesednete, to ale o nás neplatilo. Doufejme, že co největší core (jádro týmu) udržíme a budeme i v další sezoně semknutí. Byl bych moc vděčný, kdyby mě tahle smutná zkušenost z finále posunula dál. Doufejme, že ještě bude šance (na Stanley Cup).
Obdržel jste po finále povzbuzující zprávy od jiných českých hokejistů z NHL?
Pár kluků mi napsalo. Navzájem si přejeme, aby Stanley Cup přijel do Česka. Jsme rádi jeden za druhého, což je hezký. Hertlík s Vorasem měli super sezonu a klidně by si zasloužili vyhrát Zlatou hokejku.
Jenže jste ji stejně jako v předchozích dvou letech získal vy. Pomůže vám pohled na ni alespoň trošku zapomenout na bolest a zklamání?
To máte těžký... Kdybych hrál tenis, byl bych hrozně spokojenej. Jenže hraju týmový sport. Samozřejmě i individuální ceny k hokeji patří a pro hráče je motivací je získat, jenže já bych tady radši s vámi mluvil se Stanley Cupem.
Vážíte si toho, že jste Zlatou hokejku vyhrál už potřetí v řadě, což se dosud podařilo jen Jaromíru Jágrovi, jenž uspěl dokonce čtyřikrát za sebou?
Je to pro mne čest. Postupem času si toho asi budu vážit trošku víc, protože moje srdce je teď ze sezony pořád zlomený. Ani nechtějte vědět, co je teď v mojí hlavě.
Čím si ji během letního volna budete čistit?
Rád hraju i jiné sporty, kterým se budu věnovat. Aspoň přijdu na jiné myšlenky než ty hokejové, vypnout fakt potřebuju. Zajdu na tenis, fotbal, golf, zajdu i na padel tenis, což je kombinace squashe a tenisu. Jsem otevřený každému sportu. Teda jenom těm, které mi jdou (směje se). Odmalička jsem hravý a léto je vlastně jediná doba, kdy si můžu dovolit i další sporty. O víkendu pojedu na charitativní fotbalový zápas pro Vorasovu nadaci, čas strávím i s rodinou a kamarády. Taky bych chtěl jet s partnerkou na dovolenou k moři.
Právě ona vám hodně pomáhá zapomínat na hokej?
Celou sezonu mi byla obrovskou podporou. Vlastně o ní můžu v češtině říkat co chci, stejně mi nebude rozumět (směje se Pastrňák, že Švédka Rebecca nemluví česky). Ne vážně, patří jí obrovský dík. Ona i celá rodina mi dodávaly obrovskou podporu.
Je teď s vámi doma řeč?
Je to se mnou trošku náročné, musím se přetvařovat, že jsem happy a šťastný.
