Článek
Loni odehrál švédský obránce za Detroit všechny zápasy základní části, letos už to bylo takřka o třicet méně. V play-off pak dostal šanci díky tomu, že se zranil jeho krajan Niklas Kronwall a také veterán Mathieu Schneider. Urostlý Lilja dostával na ledě dost příležitostí, hrával často i oslabení.
Proti Anaheimu vstřelil svůj vůbec první gól kariéry v play-off NHL, když mu ve druhé třetině krásně přihrál puk Daniel Cleary. Jeho branka mohla rozhodnout o vítězství, nebýt šťastné trefy Scotta Niedermayera 48 vteřin před koncem řádné hrací doby. V prodloužení pak Lilju radostné pocity opustily úplně, když před vlastní brankou přišel díky dotírajícímu McDonaldovi o puk, a Selänne vstřelil rozhodující gól.
Lilja: Zpackal jsem to
"Zpackal jsem to," smutnil Lilja po zápase. "McDonald dal hokejku dolů a puk se od ní odrazil zpět. Všechno, co vím, je, že jsem o puk přišel. Nepřipouštěl jsem si, že by se mi něco podobného mohlo stát, ale stalo se...," sypal si popel na hlavu. Vzápětí po inkasované brance jej popadl takový vztek, že zlámal hokejku.
"Bylo to zdrcující, co víc k tomu můžu říct," pokračoval Lilja, pro kterého tak jeho předchozí gól, mimochodem první od ledna 2006, už nic neznamenal. "Je pro mne dost těžké na tu branku myslet, teď už není nijak důležitá. Vždyť po mojí chybě soupeř skóroval. Byla to pěkně krátká cesta - od hrdiny ke katastrofě," dodal hráč na závěr.
Jednatřicetiletý Lilja hrál až do roku 2000 ve Švédsku za Malmö. Pak ve třech zápasech nakoukl do NHL v dresu Los Angeles, kteří jej ve stejném roce draftovali. V další sezóně už hrál častěji, ale během ročníku 2002-03 jej v listopadu společně s Jaroslavem Bednářem Kings vyměnili na Floridu. Tam hrál až do výluky NHL, kterou strávil částečně doma ve Švédsku a také ve Švýcarsku. V srpnu 2005 podepsal smlouvu s Detroitem.
