Hlavní obsah

Bitkař Kočí: Zlomený nos jsem si narovnal ve sprše

Pod levým okem má modřinu a na nose několik stehů. Na to, jak hrozivě vypadala jeho čtvrteční krvavá bitka se Slovákem Chárou, jsou pro Davida Kočího její následky ještě přijatelné. Doktoři teď po něm chtějí, aby si dal se zlomeným nosem měsíční pauzu. „Já ale myslím, že tak dva týdny by mohly stačit,“ potvrzuje pražský rodák pověst drsného muže Blackhawks.

Článek

V Bostonu po vás zůstala kaluž krve, ale nevypadáte, že by vás bitka se Slovákem Zdenem Chárou nějak výrazně poznamenala.

Ono to vypadalo jak krvavá lázeň, ale my se v tom okamžiku trefili oba. Jenže Chára mě praštil do kraje přilby, která mi pak rozsekla hlavu. Proto tolik krve.

Pouštěl jste si tu bitku? Přišel jste na to, co jste při ní udělal špatně?

Dívám se po každé bitce, abych věděl, co jsem třeba zvoral. Takže jsem viděl, že jsem se snažil být moc útočný. Já jsem spíš obranný typ bitkaře. Jenže teď jsem vymýšlel novinky a dopadl jsem blbě.

Chára není prototypem bitkaře, ale dostal vás. Specialisté mají různé fígle, nezkusil jste tedy proti němu nějaké?

On sice není ten typický bitkař, ale je strašně silný. Hrozně vysoký, dlouhé ruce. Já zkoušel útočit a to byla blbost. On si mě chytil a už to jelo.

Na internetu po tomhle incidentu skoro vypukla československá válka. Sledoval jste, co jste způsobil?

Já se s ním ale přece nerval proto, že to je Slovák. Šel jsem tvrdě do brány, on chtěl gólmana chránit, tak šly rukavice dolů a už to jelo.

Pár dní předtím vám naštípl nos torontský Belak. Na to jste nemyslel, že můžete přijít k větším šrámům?

Mě ten nos docela bolel, ale když už se do toho pustíte, tak vás zaplaví adrenalin a neohlížíte se nalevo, napravo.

Neříkal vám týmový doktor, že jste se na to měl vykašlat a nepřidělávat mu práci?

On se spíš smál.

To ho tak pobavilo, že jste celý od krve?

Kdepak. Smál se, protože jsem si ten zlomený nos sám narovnal ve sprše. To prý ještě nikdy nezažil.

V diskusích na internetu vás fanoušci oceňují. Ačkoli jste byl celý od krve, na kolena jste nepadl. Uvědomoval jste si v té chvíli, jak z vás crčí červená?

Uvědomoval, protože mi krev tekla do očí a já nic neviděl. Když jsem se pak opláchl vodou, tak jsem koukal, že je ta rána pěkně otevřená. Když jsem to roztáhl, tak jsem viděl kost. To jsem si říkal, že je docela zajímavý. (Vedle sedící Kočího spoluhráč Martin Havlát při barvitém líčení prohlásí: „Ale no tak hoši, bavte se trochu potichu, já zas nemusím slyšet všechno...“)

Dneska už jste mezi bitkaři v NHL etablovaný. Máte pocit, že míříte mezi nejlepší desítku tvrdých mužů ligy?

Říkal jsem si, že už tam možná jsem, ale tyhle dvě poslední bitky mi pokazily reputaci, takže jsem spíš naštvanej. Místo toho, abych si držel svůj styl, tak jsem začal vymýšlet novinky a dostal jsem.

V letní přípravě jste absolvoval i boxerské tréninky?

Trénoval jsem dva měsíce v Montrealu. A vždycky jednou týdně jsem se připravoval u Otise Granta, což je kanadský šampión v polotěžké váze.

Kdo je podle vás momentálně nejlepším bitkařem NHL?

Je jich víc. Georges Laraque z Pittsburghu, Donald Brashear z Washingtonu, anaheimský George Parros se zlepšil, má ohromnou stabilitu, Eric Godard z Calgary, ottawský Brian McGrattan…

Jeho pěsti znáte dobře z nižších lig.

No jo. My se moc rádi neměli. A já byl u nás v týmu největší, takže, když se něco stalo, musel jsem to zařídit.

Jak dlouhá pauza vás teď vůbec čeká?

Doktor mi říkal, že to vidí na měsíc. To se mi ale zdá moc. Je potřeba, aby se ta rána zacelila a pak zase začnu hrát. Já myslím, že tak za dva týdny bych se mohl vrátit. Nejdéle za tři.

Kdo teď bude chránit chicagské hvězdy, když jste mimo hru?

My jsme tým, který má tvrdosti hodně. Vandermeer nebo Wisniewski se taky dokážou porvat. Ale je pravda, že s těmi nejtěžšími váhami se peru jen já.

Je zajímavé, že pravidla se sice zpřísnila, ale bitky nemizí. Naopak fanoušci NHL je chtějí vidět a pak skáčou nadšením.

Ono je dobrý být tvrdý, trochu zastrašit soupeře, ukázat mu, ať si moc nevyskakuje. A samozřejmě uhlídat jeho nejlepší hráče.

Češi už byli v NHL kapitány, pobrali důležité trofeje a teď ve vás mají prvního bitkaře. Uvědomujete si, že vlastně píšete historii?

(Kroutí hlavou) Já to zase tak neberu, i když pár lidí mi to už říkalo. Hlavně chci, aby se ze mě stal lepší hokejista, který třeba za pár sezón bude mít na ledě dvacet minut, ale ta tvrdost mu zůstane. Mně sice pozice bitkaře pomohla k tomu, abych hrál NHL, ale dělat to celej život asi není ideální.

Reklama

Související témata: