Článek
V této sezóně na vás šlo zatím 753 střel ve 24 zápasech. To je nejvíc z celé NHL, průměr 31 ran na utkání. Čekal jste, že po odchodu z Nashvillu budete i na Floridě takhle zapřažený?
O tom jsem vůbec nevěděl a je to pro mě docela překvapení. Náš kouč Jacques Martin je přitom známý tím, že preferuje obranu. Je to zvláštní.
Nejste kvůli tomu naštvaný? V Nashvillu jste si občas stěžoval, že na vás každý zápas vypálí soupeř 35 střel. Třeba na gólmany Detroitu jdou takové sumy za dvě utkání dohromady.
Určitě kvůli tomu nedělám v kabině dusno. Chytat puky je moje práce a nestarám se o to, jakou taktiku určí trenér.
Obránci Floridy si pochvalují, že na ně při zápase hodně mluvíte. Už je souhra taková, jako když jste v Nashvillu chytal za Timmonenem nebo Židlickým?
Tak to ještě ne. S Kimmim a Márou jsem hrál několik sezón. Zvykli jsme si na sebe. Naši beci na Floridě se snaží, ale občas se vyskytne problém. Třeba při rozehrávce za bránou to skřípe.
Devět sezón jste chytal Západní konferenci, teď jste na východě. Je to velká změna?
Je to jiné. Ale hráči v NHL za poslední roky strašně moc migrují, takže jich dost znám. A ty nejlepší mám taky přečtené z reprezentačních akcí. Brankář se s tímhle musí srovnat.
Florida sedm sezón nepostoupila do play-off. Je to pro vás jako nového lídra týmu velká zátěž táhnout ho po takové době do bojů o Stanley cup?
Play-off je cíl každého týmu, cokoli jiného je neúspěch. Nám to moc nejde, těch výher musí být víc.
Přišel jste na Floridu jako hráč s nejvyšším platem (5,3 miliónu dolarů za sezónu – pozn. aut.). V každém týmu je předem daná nějaká hierarchie, zapadl jste do party, nebo to občas drhlo?
Myslím, že žádné problémy nebyly. Já nejsem náročný nebo zhýčkaný. Umím se přizpůsobit.
V deníku Miami Herald vyšla fotka, kde jste se spoluhráči Jokinenem a Hortonem, kolem vás palmy a všichni se smějete na celé kolo. Parta asi není u Panterů problém, že?
(Směje se). To vážně není. Máme mladej tým, ale i veteráni, co tu hrají, jsou v pohodě. Teď ještě kdyby se trochu víc vyhrávalo.
Stejně jako v Nashvillu, máte i na Floridě početný český kontingent, navíc rozšířený o tři Slováky. Vy jste býval proslulý kuchař, navařil jste jim něco na přivítanou?
Párkrát byl tataráček, ale já už toho moc nenavařím. Spíš takhle něco hodit na gril. Máme ale tu výhodu, že se scházejí celé rodiny. Když někdo potřebuje pomoct, je na koho se obrátit.
Floridě poslední sezóny unikaly starty sezón, kde Panteři vždy nabrali ztrátu, kterou už nebyli schopni dohnat. Proto jste před začátkem ročníku jeli na výcvik do vojenské akademie ve West Pointu, abyste byli zocelení hned od začátku?
To byl jeden z důvodů. Pro utvoření party to bylo perfektní. Ale myslím, že problémem byl termín. Vyráželi jsme do New Yorku čtyři dny před startem sezóny a na Floridu už jsme se nevraceli. Bylo to zkrátka moc blízko k sezóně.
Měl jste předtím nějakou zkušenost s vojenským prostředím?
Vůbec ne.
A vojenský výcvik vás nezdeptal?
To nebyl klasický výcvik pro vojáky, ale určitě to byla fuška. Už bych to asi absolvovat nechtěl. Dva dny se to dalo vydržet, ale být tam šest týdnů si nedovedu představit.
Běhání mezi vybuchujícími rozbuškami vám k srdci nepřirostlo?
Dělali jsme i další věci. Tahání pneumatik z náklaďáků, brodění v bahně. Nakonec i paintball.
Při něm jste ale přišel ke šrámům.
Dostal jsem to zblízka do krku. Kulička se rozprskla a pořezala mě. Takže tam mám jizvu a vlastně ani nevím, kdo mi ji udělal, když všichni měli na obličeji masku.
V Nashvillu jste chytal devět sezón, ale takové zážitky odtud nemáte. Byl to pro vás hodně emotivní návrat, když fanoušci Predátorů vyvěsili při zápase s Floridou transparenty „Nashville loves Vokoun“?
Určitě byl. Ty roky se nedají vymazat. Když před zápasem promítali na kostce krátký medailonek o mé kariéře, tak to člověka chytlo za srdce.
Marek Židlický s Martinem Eratem byli hodně přepadlí, když jste odcházel na Floridu. Voláte si pořád?
Před dvěma dny jsem s klukama mluvil. Člověk nemůže počítat, že odehraje celou kariéru v jednom týmu. Na hokeji je ale pěkný, že za tu dobu pozná lidi, kteří mu jako kamarádi zůstanou celý život.
Dřív byli pro vás nejvyhrocenějšími zápasy střety s Detroitem, teď máte derby s Tampou, kde hrají Jan Hlaváč nebo Václav Prospal. Je v tom rozdíl?
Detroit je vyloženě hokejové město, což se o Tampě říct nedá, ale pokud s někým hrajete osmkrát za sezónu, tak je to pak taky vyšponovaný. Za ty zápasy se mezi mužstvy něco nastřádá a občas to vybublá ven.
Máte pocit, že je na vás u Panterů větší tlak než v Nashvillu? Na Floridě chytali Ed Belfour nebo Roberto Luongo, se kterými výkony týmu stály a padaly.
Nemyslím si. Člověk si na sebe dělá tlak sám a dává si svoje cíle. Není potřeba se nervovat.
Zaznamenal jste, že bývalý gólman Floridy John Vanbiesbrouck se o vás vyjádřil, že nejste tím pravým brankářem pro Pantery? Před lety jste se mu prý zamlouval víc, ale teď už údajně nejste kvůli zdravotním problémům v takové fyzické pohodě.
S tím nemám problém. Každý má právo na svůj názor. Nevím, v jakém kontextu to řekl. Ať to bylo tak nebo ne, neřeším to. Jen by mě to zbytečně odvádělo od práce.
Na Floridě působí baseballový tým Marlins, američtí fotbalisté Dolphins nebo basketbalisté Miami Heat. Nepřebírají si kluby navzájem fanoušky?
Myslím, že přetlak tu není. Florida je v Americe obrovská oblast, kam se stahuje spousta lidí, kteří vydělali peníze jinde, a sem jdou za teplem. Nashville nebyl chudé město, ale tolik boháčů tam nebylo. O fanoušky strach nemám.
Už jste si po devíti sezónách v Nashvillu zvykl na nové prostředí?
Je to nejhezčí místo, kde jsem bydlel. Starší dceři se nejdřív stýskalo, ale děti jsou strašně přizpůsobivé, zvládají to líp než dospělí.
Vy jste se už taky přizpůsobil kraťasům a sluníčku?
Na ryby půjdu asi až po sezóně, to bude čas zařídit si pár věcí. Zatím bych to nechal být.
| Tomáš Vokoun na Floridě: | ||
| Střel: | 753 | (1.) * |
| Zápasy: | 24 | (6.) |
| Minuty: | 1396 | (6.) |
| Počet výher: | 12 | (10.) |
| Úspěšnost: | 91,370 | (14.) |
| Průměr gólů: | 2,79 | (30.) |
| Obdržené góly: | 65 | (42.) |
| * V závorce pořadí mezi gólmany NHL | ||
