Článek
Mezi osm nejlepších mužstev v Západní konferenci jste se protáhli na poslední chvíli, zavládla v Nashvillu euforie z postupu?
Vidím to teď všechno hodně pozitivně. V Tampě bych měl sezónu již za sebou, poslední zápasy už Lightning o nic nehráli. Všechno špatný je prostě k něčemu dobrý.
Takže berete účast v play-off jako satisfakci za trápení v Tampě.
To určitě, já jsem v NHL šestou sezónu a play-off jsem si zahrál jenom jednou. Naši fanoušci jsou dost zapálení. Když jsme porazili St. Louis, tak nám celé hlediště mávalo bílými šátky. Když srovnám Nashville a Tampu, tak je to pro mě jako nebe a peklo.
V Tampě jste hrál s Prospalem, v Nashvillu máte v týmu hned tři Čechy. Pookřál jste?
Přesně tak. Od začátku jsem hrál s Martinem Eratem, ale celkem mi to jde taky s Jasonem Arnottem.
Jste teď připravení trápit v play-off i nejlepší tým základní části NHL?
Co jsem v Nashvillu, tak jsme s Detroitem hráli čtyřikrát a z toho jsme jednou vyhráli a jednou rupli na penalty. Když si pohlídáme jejich první lajnu, tak se s nimi dá hrát.
Za osmnáct zápasů jste v dresu Predátorů nastřádal tři góly a deset asistencí. Trenér Barry Trotz vás označil za jeden z faktorů, proč prošel Nashville do play-off. Pěkné, ne?
To jo. (usmívá se) Když jsem přišel, tak jsme hráli šestkrát v řadě venku a já měl štěstí, že se mi hned docela dařilo.
Do play-off jste se protáhli na úkor Vancouveru, kde jste před šesti lety působil. Máte v týmu Canucks ještě nějaké kamarády?
Znám hlavně švédské hráče: bratry Sediny, Näslunda, ale když jsme se s nimi utkali, tak jsme prohodili jenom pár vět. Srandu jsem si z nich teda nedělal. Oni měli těžký los, mlátili se s Calgary a s Edmontonem, kdežto my hráli s Columbusem a St. Louis, kterým už o nic v téhle sezóně nešlo.
Z Nashvillu před touto sezónou odešel z postu gólmanské jedničky Tomáš Vokoun, Predátoři chtěli potom stavět na Chrisu Masonovi a play-off vám nakonec vychytal Dan Ellis.
(směje se) To je sport! Ellis je jedním z hlavních důvodů, proč v osmičce jsme. Některé zápasy jsme nestačili zírat.
Takže v play-off to bude souboj Ellis versus Hašek?
Když Danovi vydrží forma, tak to bude hodně zajímavý.
V NHL jste prošel šesti týmy, můžete srovnávat. Jak z toho vychází Nashville?
Dá se říct, že skoro nejlíp. V Rangers byl na hráče hrozný tlak, to samé ve Vancouveru, jelikož to je zase Kanada. V Nashvillu je všechno komorní. Po zápase přijdou do kabiny dva novináři... Manažerem je tu výborný chlapík David Poile. Já si na nic nemůžu stěžovat.
Ale do nového klubu jste odešel bez rodiny, která zůstala na Floridě.
Právě. S novými spoluhráči se seznámíte hned, to není problém. Ale být na hotelu, když máte doma rodinu a starší dcera se manželky pořád vyptává: „Co táta? Kde je táta?“, to člověku nepřidá. Jenže školu musí dcera dochodit na Floridě. Já jsem vděčný Márovi Židlickému, že když holky přijedou, tak můžeme bydlet u něj doma.
V NHL už jste ale pár přesunů během sezóny zažil. Z Philadelphie do Vancouveru, pak do Caroliny. Takže to pro vás není novinka.
Je to byznys. Tady zase musím pochválit lidi z organizace, že mi nabízeli, abych si místo tréninků zaletěl na dva dny za rodinou. Já toho nevyužil, ale tohle by jinde nikoho nenapadlo.
Platí, že i když Nashville vypadne v prvním kole play-off, vynecháte světový šampionát?
Hmm, už jsem to říkal i trenérovi. Minulé dva roky jsem měl odehraných čtyřicet zápasů, ale letos je to osmdesát a ještě jdu do play-off. Potřebuju si odpočinout, dát se zase do kupy.
Ale zdravotně jste byl celou sezónu v pohodě, ne?
To jo, musím to zaklepat. V létě jsem dobře potrénoval se Spartou. Vyplatilo se.
Už trochu přemýšlíte, co bude po sezóně?
Neměli jsme zatím s vedením čas se bavit. Rád bych měl ale jasno ještě než poletím z Ameriky. Loni jsem se dohodl s Tampou na poslední chvíli a to nebylo zrovna ideální.
