Článek
S Philadelphií v play-off trápíte Montreal, zatímco Tampa Bay má dávno po sezóně. Už vás výměna do týmu Flyers přebolela?
Já budu strašně rád, až ta sezóna skončí. Nemám možnost být s dětmi a s manželkou. Závidím klukům, kteří jdou po tréninku domů za rodinou. Dohodli jsme se se ženou, že zůstanou v Tampě, protože tam Vašíček chodí do školy a potřebuje dochodit první rok. Je to pro mě velký očistec, protože už jsem ve Philadelphii sedmý týden a takhle dlouho jsem od rodiny nikdy nebyl. Teď myslím jenom na to, být s nimi.
Za celou tu dobu jste se neviděli?
Jen na tři dny, když přiletěli a Vašík měl prodloužený víkend ve škole. Dva dny ze tří jsme ale stejně měli zápas, takže času moc není. Měl jsem ale možnost vzít kluka na zimák a bylo to fajn.
Sleduje syn vaše výsledky ve Philadelphii?
Pořád se ptá manželky. Jeho kamarádi ve škole a v hokejovém týmu vědí, že taťku vytrejdovali a už nehraje za Tampu, ale za Flyers. Takže je rád, když vyhráváme. Děti jsou naše sluníčka, s manželkou máme vynikající vztah. Když se pak uskuteční trejd, tak na to člověk není připravený. Honza Hlaváč měl to samý, ale jeho Nashville vypadl, takže už je doma u dětí.
Na druhou stranu už jste ve Philadelphii předtím hrál, věděl jste přece tak trochu, do čeho jdete...
Znám pár lidí z organizace, kteří u Flyers působí dodnes. Jsem tady ale pořád jen jako takovej renťák, jako nějaká náplast. Kdyby se jim nezranili hráči, tak nepotřebovali někoho trejdovat. S Jardou Modrým to tak bereme, že jsme jen záplaty. Oběma nám končí smlouva a ani jednomu nám zatím nenabídli prodloužení.
Podle vašich letošních výkonů byste měl ale podepsat nejvyšší smlouvu v kariéře.
To se uvidí v létě. Chtěl bych hlavně kontrakt s klauzulí, že nemůžu být vyměněný bez svého souhlasu. Už bych to nikdy nechtěl zažít kvůli manželce a dětem. Byli jsme v Tampě s brankářem Holmqvistem a Hlaváčem pomalu jedinými hráči, co tuhle klauzuli neměli. Proto mě poslali tam, kdo dal za mě nejvíc. Už nechci zažít, aby mě vzali jako kus nábytku a poslali úplně na druhou stranu Ameriky.
Na Philadelphii ale máte i dobré vzpomínky. V roce 1997, hned při vaší první sezóně v NHL, hráli Flyers finále.
Tenkrát nás porazil Detroit 4:0 na zápasy. Když se to stalo, tak starší hráči v kabině brečeli. Mně tehdy bylo jednadvacet a teď už vím, o co jde. Je jen málo šancí Stanley cup vybojovat a jen málo hráčů, kterým se to povede víckrát. Od té doby jsem nebyl dál než ve druhém kole.
Jak se po deseti letech zase cítíte jako Letec?
První tři, čtyři zápasy nebyly vážně nic moc, ale pak mě dali k Danielu Briereovi a to je velice dobrý a technický hráč. Má takový evropský styl. Přidali k nám Scotta Hartnella, což je zase bijec, a šlo nám to dobře. První zápas v Montrealu nás trenér, nevím proč, rozdělil, to jsem byl trochu zklamaný, ale v sobotu už jsme zas hráli pohromadě.
Měli jste vůbec po postupu přes Washington šanci to trochu oslavit?
Jeli jsme vlakem z Washingtonu do New Jersey a odtud jsme se přesunuli letecky do Montrealu. Kluci se podívali domů, ale mně je to jedno, já jsem stejně pořád na hotelu.
Bylo pro váš postup přes Capitals klíčové, že jste zkrotili Ovečkina?
Máme na to speciální lajnu. Carter, Upshall a Umberger. Ti na něj hráli každý zápas. Nakonec nám nějaké ty góly dal, ale náš gólman Marty Biron byl přece jen o trošku lepší.
Je vám osobně Ovečkinův styl hry sympatický?
U Rusů nebývá zvykem, aby se někdo tak radoval z gólu a hrál s takovým nasazením. Nejužitečnějšího hráče sezóny by měl ale Ovečkin vyhrát. Když jsme hlasovali my hokejisti, tak jsem ho volil jako nejlepšího.
A obligátní otázka na konec: Když Philadelphia vypadne s Montrealem, přijel byste na mistrovství světa?
S trenérem a se Zbyňkem Kusým jsme domluveni tak, že kdyby ta situace nastala, tak si zavoláme a pobavíme se. Ale jinak asi šampionát sledovat nebudu. My jsme pořád na hotelu v Americe a tam o tom nic nevědí.
