Článek
Zámořské kluby tak podle oficiálních stránek NHL ušetří kolem 11 miliónů amerických dolarů. Tuto částku IIHF rozdělovala mezi jednotlivé hokejové svazy a ty zase peníze posílaly klubům. Pokud počet hráčů, kteří odešli za moře, přesáhl pětačtyřicet, pak IIHF dostala dalších 200 tisíc „na hlavu“. Konečná suma, kterou klub obdržel byla však tak malá, že svazy prodloužení smlouvy neakceptovaly. V minulé sezóně se tato skutečnost týkala šestapadesáti hráčů.
„IIHF se dříve pokoušela s evropskými ligami dohodnout, aby jejich kluby souhlasily s částkou 200 000 dolarů, protože je to lepší, než aby nedostaly nic,“ citoval slova předsedy IIHF Reného Fasela server ESPN. „A právě ono ´nic´ teď kluby z Evropy dostanou, pokud jejich hráč, který nebyl pod smlouvou, podepíše kontrakt s týmem v NHL,“ přidal Fasel.
Dolar klesl, suma však zůstala stejná
Zástupci České republiky, Finska, Švédska, Slovenska, Německa, a Švýcarska doufali, že by mohli dostat vyšší poplatek, neboť americký dolar klesl od roku 2002 o 32 procent. Kluby se také obávaly, že úroveň místních ligových soutěží poklesne, protože ti nejkvalitnější mladí hráči budou odcházet za moře a poplatky, které jejich mateřské celky obdržely, nebyly často adekvátní hráčským kvalitám.
„IIHF již nemůže vyjednávat podmínky nových kontraktů, pokud si to naši členové nepřejí,“ posteskl si Fasel. Podle staré dohody IIHF s NHL musely také zámořské celky uvolnit v případě zájmu evropského hráče zpět na starý kontinent, pokud se v zámoří neprobojoval do základní sestavy. Rovněž zaplatily evropskému týmu kompenzaci pokud byl hráč nucen za mořem hrát v kanadském juniorském klubu. „To je všechno minulost,“ naznačil Fasel, že na podobnou částku mohou evropské týmy již zapomenout a zároveň sami ošetřit odchod svého hráče do klubu NHL.
