Článek
Hrajete momentálně svůj nejlepší hokej za hodně dlouhou dobu, souhlasíte?
Posledních dvacet zápasů se mi daří. I psychicky se cítím v pohodě.
Třeba tak dobře, že plánujete atakovat své bodové maximum ze sezóny 2000/01, kdy jste zaznamenal 96 bodů?
Nad tím vůbec nepřemýšlím. Když se zadaří, tak to bude fajn. Pokud udělám třeba bod na zápas, tak budu spokojený, to zase jo. Ale kdybych moc sledoval statistiky, tak se to ještě obrátí proti mně. Jestli nakonec udělám 100 bodů nebo 70, není až tak podstatné. Hlavní je, abych měl ze své hry dobrý pocit.
Hodně se probírá váš souboj na dálku o nejproduktivnějšího českého hokejistu v NHL. Tušil jste, že o tenhle primát bude bojovat s Davidem Krejčím z Bostonu?
To je pro mě velikánské překvapení. Před sezónou se každý ptal, kteří Češi se budou prosazovat, a na Davida si skoro nikdo nevzpomněl. I v reprezentaci bylo vidět, jak je šikovný, ačkoli společně nám to v lajně na mistrovství světa moc nešlo. Ale ten potenciál u něj je. Taky těží z toho, že je v Bostonu, který dal velkou šanci hráčům, co tam jsou už tři čtyři roky. Prosazují se Kessel, Lucic. Mají vyrovnané pětky a trpělivý styl.
Hrál ve vašem vzestupu roli nějaký vnější impulz?
Myslíte zranění Martina Brodeura? Nemyslím si, že by mělo až takový vliv. My měli zraněných víc klíčových hráčů a lidi nás pomalu začali odepisovat z míst pro play off. V takovou chvíli je samozřejmě na nejlepších hráčích, aby mužstvo podrželi.
Brodeurovo zranění je dlouhodobé, ale novou gólmanskou jedničku jste ani nesháněli.
Protože Scott Clemmensen chytá opravdu výborně. Jsme s ním nesmírně spokojení. Třeba proti Rangers ve druhé třetině nás moc podržel. V brankáře máme důvěru.
V dubnu jste vypadli v play off právě s Rangers, ale v této sezóně si na nich zvyšujete sebevědomí. Jednou jste jim nastříleli 8 gólů a naposled vyhráli i v Madison Square Garden.
Kéž by to tak pokračovalo! Proti Rangers je to vždycky strašně vyhecované. Před tím posledním zápasem jsme dvakrát po sobě nedali gól, takže naše touha byla ještě větší. Jezdci vedou naši divizi, takže vyhrát u nich je velká věc.
Před sezónou se do New Jersey vrátil Robert Holík, který předtím působil dvě sezóny i v Rangers. Motivoval vás nějak?
Že by nám dal speciální prémie? Tak to Bobby nedělá. Ten vždycky jen řekne: Starejte se o sebe a hrajte hokej! (směje se)
Na vaši řadu se Zubrusem a Giontou teď New Jersey hodně spoléhá. Takže jste našel správné spoluhráče?
Prospělo nám, že nás trenér nechal hrát pět šest zápasů spolu, a my se chytli. Bodujeme, jsme skvěle sehraní, doplňujeme se.
Váš kouč Brent Sutter je ale pověstný tím, že hráče dost „točí“.
Ano, ale spousta hokejistů potřebuje trochu času na sehrání. Aby se ukázalo, jestli je tam ta správná „hokejová chemie“. My už se Zubrusem a Giontou hráli chvíli minulou sezónu a šlo to dobře. Ale pak nás kouč rozhodil a já šel hrát centra.
V předchozí sezóně bylo mezi vámi a Sutterem trochu napětí, což se opakovalo také začátkem tohoto ročníku. Teď už je asi všechno v pořádku, když o vás trenér tvrdí, jak jste posunul svoji hru na jinou úroveň. Je to tak?
Já bych neřekl, že jsem svoji hru nějak změnil. Ale teď se cítím skvěle fyzicky, takže se všechno zdá jednodušší. Dostávám se do správných situací, hraju kolem dvaceti minut za zápas.
Cítíte větší zodpovědnost, když s vašimi výkony teď stojí a padají výsledky Devils?
Nechci na sebe sám zvyšovat tlak. Když se budu pořád kontrolovat, tak bych mohl ztratit cit pro hru a to by byl problém.
Hraje ve vašich výkonech roli, že i v soukromí jste v pohodě?
Určitě. Já jsem manželce nesmírně vděčný za zázemí, které mi vytváří. Ona vlastně svoji kariéru obětovala mně. Petra je nejen krásná a chytrá, ale taky skvělá kuchařka. (usmívá se)
Takže jste měl doma ve West Orange komplet české Vánoce?
Naprosto. České cukroví, jídlo, filmy. Přišel i Ježíšek. I když dohromady se Santa Clausem.
Na vašich internetových stránkách je zmíněno, že i vaše manželka dodržuje pravidelné rituály, aby se vám dařilo. Co si pod tím lze představit?
Prý mi rovná kravaty. (směje se) Ale nevím, jestli v tom ještě pokračuje... Každopádně já už jsem zvyklý na určitou předzápasovou rutinu a lidé, kteří k nám přijedou, ať z rodiny, nebo kamarádi, to musí respektovat.
Zatímco jste po Vánocích válčil v barvách Devils, hrál se od neděle do úterý na pražské Hvězdě turnaj mládežnických týmů pod vaší záštitou. Jak jste se k téhle akci dostal?
Člověk nebude aktivním hokejistou až do smrti a připadá mi přirozené, že bych se měl zapojit do hokeje i z trošku jiné strany. Myslím, že mám českému hokeji co vracet, a začít u mládeže je velmi důležité, protože tam je co dohánět. Když jsem byl kluk, tak bylo pro nás velkou událostí, když jsme si mohli zahrát proti mančaftu z jiné země.
Kdo byl v těch žákovských letech vaším hokejovým vzorem?
Moji starší bráchové! Já o NHL neměl do 15 let ani potuchy, moc informací tehdy nebylo. Takže pro mě byli velkým vzorem sourozenci.
