Článek
Čekal jste takový začátek? Sezónu máte rozjetou na 100 bodů...
(Směje se) Párkrát už jsem takový start měl. Ale musíte si uvědomit, že je to pořád jen začátek. Nad statistikami nijak zvlášť nepřemýšlím.
Rangers zkraje vyhráli sedm zápasů v řadě, mohlo za to i kouzlo tvrdého tréninkového kempu?
Určitě! Mně ale takový tréninky vyhovujou. A pod Johnem Tortorellou je kemp pořádně drsný. Bez tvrdý přípravy bychom ale nemohli hrát nátlakový hokej, jaký teď na ledě praktikují všichni hráči.
Vy sám jste přes léto úplně změnil přípravu, to je také jeden z důvodů, proč se daří?
Je to tak. Vidím to jako dneska. V minulý sezóně po zápase s New Jersey jsme se sešli s kondičním trenérem Tampy. Hodinu jsme si povídali a dohodli se, že v létě úplně překopu svoje zvyky. Já jsem přitom člověk, který strašně nerad něco mění. Nebylo to pro mě jednoduché. Ale třeba Radek Dvořák taky kompletně změnil přípravu. A já se letos třeba úplně vykašlal na kolo.
Prý jste také dost zhubnul.
Minulé roky jsem s váhou míval problémy. V létě jsem si říkal: sakra, co to je? Ale letos všechno v pohodě. Vždyť já vážím stejně jako v pětadvaceti... O mně se třeba říká, že jsem špatný bruslař a dneska se mi bruslí náramně. V mém věku (34) už je cítit na ledě každé kilo navíc. Všechny testy jsem měl letos super a na ledě se tak nenadřu...
Jste v obraze, co o vás v New Yorku píšou noviny?
Sem tam si něco přečtu. Pár přátel, co tu máme mimo hokej, mi občas pošle esemesku, kde se co psalo. Je to pěkné. Fakt jsem si nemohl přát lepší start do sezóny.
Novinář Larry Brooks z New York Post tvrdí, že byste měl být oceněn daleko víc než platem 1,15 miliónu dolarů na sezónu.
To se krásně poslouchá. Jarda Jágr zase někde řekl, že jsem pětimiliónovej hráč. Na druhou stranu já bych hrál v Rangers i za minimální plat, což je v NHL 450 tisíc. Když se tahle sezóna povede, tak se pak můžeme bavit, co bude dál. Ale já jsem teď strašně šťastný, že jsem v NHL. Nebýt kouče Tortorelly, který za mě dal ruku do ohně, kdo ví, jestli bych teď vůbec hrál hokej.
Cítíte se Tortorellovi zavázaný?
Když mě v Tampě vyplatili ze smlouvy, tak jsem byl bez práce vlastně jen čtrnáct dnů. Spousta kluků práci v NHL nesehnala a musela třeba do Ruska. On ale řekl, že mě bere do Rangers a já si toho strašně vážím. A taky nechci, aby mu to někdo předhazoval.
Váš vztah ale nebyl vždycky tak idylický.
V novinách se radši vytáhnou nějaké negativní věci, jenže my máme k sobě respekt. I naše rodiny se navštěvují. Když třeba John neměl práci, tak jsme za ním jeli do St. Petersburgu na Floridě... To ale neznamená, že mě nemůže v kabině seřvat. Taky mě sjel za zbytečná vyloučení, to on nesnáší.
V kabině Rangers patříte s Alešem Kotalíkem a Michalem Rozsívalem k nejstarším, poslouchají vás ti mladí?
Takhle už to přece nefunguje! Nehraje se na to, kdo je starší. Každý si svoje místo v týmu obstará tím, co předvede na ledě. Když to srovnám, co jsem já uměl v devatenácti, tak někteří ti kluci jsou o pěkný kus dál.
Týmem Jezdců prošlo za poslední roky hodně Čechů, mezi nimi i váš kamarád Radek Dvořák, který za Rangers nastupoval naposled před šesti lety. Vzpomínají tam na něj?
Jasně, že jo. Naši maséři i kvůli Radkovi říkají, že my Češi jsme nejšťastnější národ na světě. Neustále vysmátí.
Od začátku sezóny jste nastupoval po boku Mariána Gáboríka. A vy už jste hrál s takovými hvězdami, jako byl v Tampě Lecavalier, v Ottawě Alfredsson nebo v Anaheimu Fjodorov. Jak z toho srovnání vychází váš slovenský spoluhráč?
Marián se narodil, aby rozhodoval zápasy. Je to skvělý hokejista do brejku a taky perfektní kluk, což je nejdůležitější.
Tento týden se ale zranil v zápase s Phoenixem. A vynechal další dvě utkání. To by byl asi pro Rangers velký problém. Jak to s ním vypadá?
To vůbec nechci komentovat, to mi nepřísluší. To se mě radši zeptejte třeba na počasí...
Dobře, takže jaký je podzim v New Yorku? Nejspíš dost velká změna oproti slunné Floridě.
Tampa to není, to je jasné. Teď nám tu dva dny prší. Taky řádí chřipky, musel jsem jet pro kluka do školy, nebylo mu dobře...
Váš syn hrál v Tampě hokej, nechybí mu kamarádi?
Děti jsou skvělé v tom, že si rychle zvykají. Takže zase mají nové kamarády. Sháněli jsme pro ně dobrou školu a našli jsme jednu z nejlepších. Učitelky si je moc chválí. Navíc do tréninkové haly to mám čtvrthodinku autem. Jsem strašně rád, že rodina takhle funguje a já se nemusím nervovat. Bez toho bych nemohl hrát hokej na téhle úrovni.
