Článek
Columbus je na tom zle, ale vy prožíváte možná nejlepší období za dobu, co jste v NHL. Souhlasíte?
Jestli myslíte bodově, tak asi jo. Začátek sezóny jsem taky neměl špatnej, ale pak se to trošku zaseklo. Mám pocit, že herně jsem na tom pořád stejně, i když na přelomu roku mi body nenaskakovaly. Ale to se nedařilo vlastně celému týmu.
V čem je teď změna?
Už minulou sezónu jsem hrál s Brassardem, takže si rozumíme. A kouč k nám teď dal Umbergera, se kterým to docela šlape. Dáváme nějaké góly...
Vaše bodové vzepětí nastartovaly tři asistence proti Buffalu a taky jeden dost kuriózní moment.
To je pravda. Já přihrál Milanu Jurčinovi a jel jsem střídat. On ze středního pásma nahodil puk, který se nějak záhadně od plexiskla odrazil do gólmana a za čáru. Takhle to začalo.
Tři dny předtím byl ale vyhozen kouč Ken Hitchcock, který vedl tým skoro čtyři sezóny. Jak jste to nesli?
My fakt nehráli vůbec dobře, neměli jsme výsledky a jiná možnost dát mužstvu impulz asi nebyla.
Těžko už ale s Blue Jackets navážete na loňskou premiérovou účast v play-off. Ztrácíte na postup propastných 13 bodů.
Pořád hrajeme a snažíme se, jako bychom o play-off bojovali. Ztráta je ale fakt strašně velká.
Takže vás uvidíme na mistrovství světa v Německu!
To bych byl strašně rád! Reprezentace, to byla vždycky moje priorita. Ale nikdo z trenérů mě teda zatím nekontaktoval.
S vaším kamarádem Michaelem Frolíkem z Floridy byste si třeba mohli zahrát v jednom útoku stejně jako na mistrovství světa dvacítek v Pardubicích. Neříkejte, že jste to už mezi sebou neprobírali?
Občas si zavoláme, ale není moc času, když hrajeme obden. Hodně v kontaktu jsem ale s Ondrou Pavelcem.
Co říkal o olympiádě ve Vancouveru?
Že to byl neskutečnej zážitek. Můžeme být rádi, že máme takovýho gólmana. Ve dvaadvaceti letech chytá za Atlantu fantasticky.
Pořád je ve vás zklamání, že jste nebyl zařazen ani do předběžné šedesátičlenné nominace? V tomto ročníku NHL jste přitom sedmým nejproduktivnějším českým hokejistou.
Já neměl nejhorší ani tu minulou nováčkovskou sezónu, s tím člověk ale nic moc nenadělá. Neříkám, že mě to vůbec nemrzelo... Nakonec jsem nad tím ale mávl rukou a za pět minut už jsem myslel na něco jinýho. Koukám na to, co bude.
Vy máte vůbec šťastnou povahu. Moc českých hokejistů se při olympijské pauze netrmácelo ze zámoří na skok domů.
Jenže mně těch osm dnů v Čechách náramně prospělo. Psychicky jsem si krásně odpočinul a teď z toho žiju. V létě jsem měl zase parádní přípravu. Chodil jsem každý den na tři a půl hodiny do posilovny, takže mám teď i víc sil než ostatní.
Když jste se vrátil do Columbusu, tak se vám spoluhráč Rick Nash chlubil v kabině zlatou olympijskou medailí. Nezáviděl jste mu ji trochu?
Závist tam určitě nebyla. Já naopak ve finále fandil Kanadě, právě kvůli Rickovi. Placka je to velká a těžká. Kdyby tak v budoucnu byla možnost si o ni zahrát...
Nástupce Hitchcocka na postu trenéra Blue Jackets Claude Noel o vás řekl, že za dva roky byste mohl být stejně dominantním hráčem, jako je právě Nash. Zvládnete to?
(směje se) Já ani nevím, co bude zejtra. Když mi zavoláte za dva roky, tak vám to řeknu.
