Článek
Vy jste neměl zájem ve Philadelphii pokračovat?
Měl. Dokonce to zpočátku bylo mojí prioritou. Chtěl jsem se už někde trvaleji usadit. Jenže jsme se nedohodli na podmínkách. V současnosti už mají ve Philadelphii devět beků, takže toto angažmá definitivně padlo.
Kde tedy budete působit?
Zatím nevím. Probíhají jednání s několika kluby, bavíme se samozřejmě především o financích. V kontaktu jsem především s Phoenixem, Anaheimem či Carolinou.
Jednoznačně tedy upřednostňujete NHL?
Je to tak. Zaregistroval jsem sice i zájem z Ruska, ale dokud to půjde, chci zůstat v zámoří. Teprve až mě tam nikdo nebude chtít, vrátím se zpátky do Evropy. V této chvíli netuším, zda to bude za rok nebo třeba za pět let.
Cítíte jako problém, že ještě nemáte jistotu, jaký dres budete v nadcházející sezóně oblékat?
Možná to trochu v hlavě mám, avšak rozhodně se tím nestresuju. V NHL je ještě spousta míst, stejně jako já je na tom i řada dalších hokejistů. Obavy nemám, jsem přesvědčený, že práci určitě dostanu. Musím být ovšem na novou sezónu samozřejmě dobře připravený.
Kdy chcete mít o budoucím angažmá definitivně jasno?
Zhruba za deset dní se chystám odletět do Ameriky. Bylo by lepší, kdybych v té době už věděl, komu se upíšu.
Udržujete se přes léto doma v Česku v kondici?
Pochopitelně. Účastním se akcí Jágr Teamu, za nějž jsem si zahrál v Prostějově fotbálek a v Hodoníně hokej. Tyto exhibiční zápasy miluju. Lidi se při nich baví a my si s klukama užijeme trochu srandy. Hodně času trávím i na kurtu s tenisovou raketou.
Vracíte se rád domů?
Samozřejmě. Mít pár týdnů nablízku celou rodinu a přátele je super. Vždycky si doma v Prostějově o prázdninách perfektně odpočnu a načerpám novou energii.
Oslavil jste s kamarády finále Stanley Cupu?
Pochopitelně. Vždyť to pro mě byl skvělý úspěch a zároveň zážitek na celý život. Zvlášť když jsem ještě na začátku roku nastupoval jen za farmu Tampy. Ten půlrok ve Philadelphii byl z mého pohledu fantastický. Zahrál jsem si hokej na té absolutně nejvyšší úrovni. Škoda jen, že jsme Chicago neporazili. Zase tak moc k tomu nescházelo. Chyběly nám dva vítězné zápasy. Kdybychom je zvládli, byla by asi ve Philadelphii obrovská party.
Druhé místo se tam neslavilo?
Po posledním finálovém utkání bylo v kabině veliké ticho. Až později jsme si uvědomili, co jsme dokázali. Se spoluhráči jsme měli po sezóně společné posezení, avšak nebylo to vůbec nic bouřlivého. V Americe se to prostě bere tak, že vítěz je jen jeden.
Ve stejné době, kdy Philadelphia procházela úspěšně play-off NHL, slavila česká reprezentace titul mistrů světa na šampionátu v Německu. Sledoval jste její vítězné tažení?
Pokud mi to hokejové povinnosti v Philadelphii dovolily, byl jsem u televize nebo u internetu. Klukům jsem hrozně fandil a radoval jsem se z toho, co se jim povedlo. Moc jim to přeju. Český hokej takový úspěch potřeboval.
Jaký je váš vztah k národnímu mužstvu?
Rozhodně pozitivní. Pokud by to jen trochu šlo, kdykoli bych na nominaci na MS kývl.
Bez ohledu na to, kdo ji momentálně trénuje?
Určitě. Vždyť já třeba pana Růžičku téměř vůbec neznám a přesto jsem před letošním MS okamžitě souhlasil s jeho nabídkou dorazit do Německa, kdybychom s Philadelphií ze Stanley Cupu vypadli. A pod panem Hadamczikem jsem získal před čtyřmi roky na MS v Lotyšsku stříbro. Ani s ním tedy nemám absolutně žádný problém, na tento šampionát vzpomínám jen v dobrém.
