Článek
Dovedete si sám sebe představit jako trenéra?
Ještě chci dva tři roky hrát, když budu zdravý. Ale děti mám rád, dovedu si to pak představit.
Vaši spoluhráči z Nagana už ale jeden po druhém končí...
Ubíhá to strašně rychle. Nemůžeme ten sport dělat pořád, snažím se tomu dávat všechno, ale když to nebude stačit, skončím. Čím jsem starší, tím víc musím trénovat.
Je možné, že byste si třeba jednou ve Zlíně ještě zahrál s bratrem Martinem?
Šance tam je, jestli brácha vydrží. Je o rok starší, má toho také už dost nabrusleno. Ale třeba se ještě ve Zlíně objevím...
Hodně se NHL proměnila za těch šestnáct let, co v ní působíte?
Hodně. Dřív se to víc řezalo, hrálo se jednodušeji. Bylo i třeba pět bitek za zápas, teď je to techničtější a je to lepší hokej pro fanoušky.
Jste typ, který chce hrát, jak dlouho to půjde, jako třeba Chris Chelios?
On je výjimka, to je člověk, který hokej tak miloval, že se udržoval ve vynikající kondici, a proto mohl hrát v té lize tak dlouho. Čím je člověk starší, tím je to těžší, sám poznávám, že už mi není pětadvacet. Ale ten cíl vyhrát Stanley Cup mám pořád před sebou, to byl odmala s bráchou náš sen...
Kdyby se splnil v tak hokejovém městě jako je Montreal, bylo by to asi o to sladší...
Patrice Brisebois, který to zažil v roce 1993, mi vyprávěl, že není nic víc než vyhrát Stanley Cup v Montrealu. Už jen když tam hrajeme play-off, je to obrovský zážitek.
Tomáš Plekanec říkal, že kdyby měl krátkou cestu z domova na stadión absolvovat pěšky, kvůli zájmu fanoušků by se pořádně protáhla...
Je to tak, Tomáš bydlel 50 metrů ode mě a než bychom tam došli, potkali bychom stovku lidí, co by chtěli podpis. Montreal hokejem žije, autem je to jistější.
O to nepříjemnější to asi je, když se týmu nedaří...
Je tam strašný tlak. Když se nedaří, jdou po vás a dávají vám to najevo. Ale když vidí, že makáte a odevzdáváte, co máte, jste v pohodě. Větší tlak je ale asi na útočníky.
Hodně diskutovaný byl odchod gólmana Haláka z Montrealu. Překvapil vás?
Byl jsem trochu zklamaný, ale měli jsme dva mladé gólmany, Priceovi věří víc a St. Louis se ozvalo, že chce Haláka. Tam hrají roli peníze a platové stropy...
Co říkáte na čachry s platovými stropy, jaké zkoušelo New Jersey s Kovalčukem?
Jestli ta pravidla obcházejí, měli by být potrestáni. Ale Kovalčuk je tak skvělý hráč, že si ty peníze stejně zaslouží.
Co vy a reprezentace? Byl jste dost zklamaný, když vás trenér Růžička opomněl při olympijské nominaci... Vyříkali jste si to od té doby?
Ne, nemluvili jsme spolu. Nechci to moc rozebírat, zkušenosti nějaké mám, fyzicky jsem na tom dobře, takže když bude zájem, tak bych i na mistrovství přijel.
Přes léto už trávíte víc času v Praze než ve Zlíně. Už si připadáte jak Pražák?
To ne, já jsem pořád Moravák, kam se vracím dál! I když v Praze se mi líbí a i to cestování do Kanady je odsud jednodušší.
Když jste přes léto v Česku, dostanete se na nějaký koncert či festival rockové hudby, jejíž jste příznivcem? V červnu v Milovicích hrála i vaše oblíbená Metallica...
Samozřejmě jsem to věděl, ale musel jsem to vypustit, protože jsem jel za rodinou do Zlína... Ale Metallica bude hrát ještě dlouho, určitě ji ještě stihnu.
Kdy naposled jste se potěšil návštěvou rockového koncertu?
V Montrealu, když tam hráli Nickelback, vloni jsem tady byl na Depeche Mode a R.E.M, a taky před dvěma lety, když tu byla právě Metallica.
