Prorokovali mi, že nebudu hrát ani extraligu, říká rekonvalescent Prospal

Hmm, tak to se určitě nestane.

Od operace uplynuly čtyři týdny. Já s tou nohou ještě nejsem schopen zátěže, o nějakém posilování nemůže být řeč. Abych dělal dřepy, tak to určitě ještě ne.

Kdybyste mě viděl při chůzi, tak byste si asi ničeho nevšimnul, ale pro sportovce to ještě není. Taky jsem dost rozumnej na to, abych předtím, než se vrátím na led, trochu potrénoval. Přece jen jsem dost dlouhou dobu nemohl dělat nic a bude chvíli trvat, než se do toho dostanu.

Já začal s týmem jezdit i na zápasy venku! Každý den chodím do haly, v tom se nic nezměnilo. Musím ale hlavně rehabilitovat, cvičit s kustody. Ti se o mě skvěle starají.

Na pláž by to teď asi nebylo špatný (směje se). Neříkám, že jsem nějaký svalovec, ale když každý den strávíte 40 minut na speciálním stroji, kde posilujete ramena, tak to znát je. Hlavně ale nechci moc přetížit tu nohu, abych na tom nebyl stejně jako předtím.

Nejsem ve fázi, abych přestal věřit tomu, že se na led vrátím. Doktoři mi vyčistili kousek kosti, který jsem měl odchlípnutý a kde mi to natékalo. Všechno se nejdřív musí pořádně zahojit.

Já dokonce začal dělat kondičního kouče mančaftu, kde syn Vašík hraje hokej. Aby uměli udělat pořádnej klik nebo dřep. Hrozně mě to baví, i když občas musím zařvat. Klukům je deset, blížej se k pubertě, tak mají občas nějaký poznámky. Ale pak přijde Vašík domů a říká, jak ti kluci říkají, že to dělám fakt dobře (usmívá se).

Můj velkej kamarád Radek Dvořák si to už na Floridě odbyl, takže bych tu tisícovku taky rád měl. Spoustě lidí se to nepoštěstilo. Mně třeba prorokovali, že nebudu hrát ani extraligu...

To je hezký, že jste to připomněl. To víte, že na to myslím, protože to bylo jedno z nejhezčích období v kariéře. S Mariánem Gáboríkem jsme mužstvo táhli. Měli jsme neskutečnej rozjezd, jenže pak mě začala trápit noha a vyvrcholilo to tím, že jsme nepostoupili do play-off.

To je jasný - góly. Dávali jsme strašně málo gólů. Dva, sem tam tři. Máme supr brankáře Lundqvista a Birona, jenže spousta mladejch kluků měla problémy se sebevědomím. Naštěstí se už vrátil Marián a hned to bylo znát.

Hmm, to asi jo. Ale to je součást sportu. Když se kouknete na ostatní týmy, tak na tom nejsou nijak líp. Někdy se to prostě sesype. Na druhou stranu to je obrovská šance pro ty, co tolik nehrávali. A Dubinsky nebo Boyle toho využili. Callahan zase ukázal, jakej je tahoun.

Pro mě to byla nová věc, když jsem ještě hrál za Tampu a jezdívali jsme do New Yorku, tak tu pořád bučeli na Marka Malíka. To, že bučej i na Roziho, to je pro mě naprosto nepochopitelný. Od začátku sezóny byl v obrovským laufu. On sice soupeře neprobourává plexisklem, což by tu asi chtěli vidět, ale parádně rozehrává. Pěkně s hlavou nahoře. V každým zápase patřil mezi naše tři nejlepší hráče. Kdo na něj bučí, tak ukazuje, že tomu hokeji asi holt nerozumí.