Hlavní obsah

S manželkou teď hokej probírat nebudeme, říká čerstvý táta Eliáš

Když se Patrik Eliáš v pátek po telefonu loučil, ještě říkal: „Čekáme to každým dnem...“ Hned v sobotu si pak prožil jeden z nejhezčích momentů v životě. Jeho manželka Petra přivedla na svět dceru Sophii Gabriellu. Čtyřiatřicetiletý hokejista doufá, že šťastné okamžiky ho teď čekají i na ledě v dresu Ďáblů z New Jersey.

Foto: Milan Malíček, Právo

Hokejista Patrik Eliáš

Článek

Tři výhry z posledních čtyř zápasů, nejspíš se vám už dýchá trochu líp.

Malinko. Ale ten začátek sezóny byl z naší strany hodně mizerný. Já nikdy nic takového nezažil. Když se k tomu přidalo pár zraněných, tak už to jelo. Každý se snažil to nějak zlomit a o to víc jsme dělali chyb.

Fanoušci asi museli být zaskočení, když jste jim nabízeli takovou bídu.

Naši příznivci jsou možná trochu rozmazlení úspěchem, který tu vždycky byl. Play off je minimum, na co jsou zvyklí. Občas se sice při zápase ozvali, když nám to nešlo, ale teď mnohem víc fandí.

Říká se, že když začne prohrávat mužstvo, které na to není zvyklé, je mnohem těžší vrátit se do vítězných kolejí. Máte na to stejný názor?

Určitě. Z prvních deseti zápasů jsme vyhráli dvakrát. A minimálně v dalších třech čtyřech případech jsme ty body mohli uhrát taky. Jenže my se trápili, nic nám nepadalo do brány a každý z nás pak začal hokejku svírat o něco víc. Přemíra snahy nám spíš uškodila, lehkost vystřídala panika.

Trápil jste se hodně těmi špatnými výsledky? Třeba i v soukromí?

To ani ne, po čtrnácti letech kariéry už tyhle věci jsem schopen oddělovat. Občas se třeba slůvkem zmíním, ale není to nic hroznýho. Navíc teď určitě s Petrou doma hokej moc probírat nebudeme. Čekají nás příjemnější starosti...

Z odstupu to vypadá, že se na výkonech Devils nejvíc podepsaly tahanice kolem supersmlouvy pro ruského střelce Ilju Kovalčuka.

Táhlo se to celý léto a ovlivnilo to celou naši organizaci včetně Kovalčuka. Na jeho obranu musím říct, že teď už se pokouší hrát kolektivněji. A člověk mu spíš odpustí, když vidí, jak se strašně snaží.

Jak vlastně Kovalčuk reagoval na kritiku, která se na něj valila ze všech stran? A občas byla i trochu škodolibá...

Od začátku roku jsme měli spoustu mítinků. S trenérem, s vedením. Abychom si řekli, jak z té situace ven. A Kovalčukovi se to samozřejmě taky nevyhnulo.

V souvislosti s platovým stropem v New Jersey se spekulovalo o vaší výměně. Ve hře byl prý Edmonton. Mělo to reálné základy?

Nejlíp to asi napsal jeden místní novinář. Když mě posílají do Edmontonu, asi by se nejdřív měli zeptat mě. A já mám ve smlouvě klauzuli, že s výměnou musím souhlasit. Takže asi tak.

Neříkali jste si, že je těch pohrom, které se na vás od startu sezóny řítí, trochu moc? Spory o Kovalčukovu smlouvu, pak se zranil nejproduktivnější hráč posledních tří sezón Parise, mimo hru je i gólman Brodeur...

Možná že bychom byli silnější na papíře, ale když se podíváte na výsledky, tak s nimi jsme taky nevyhrávali. Hokej je pořád týmová hra. Na to nesmíme zapomínat.

Vašeho trenéra Johna MacLeana pamatujete ještě jako aktivního hráče. Jak se učí zvládat tlak, který je v NHL na hlavní trenéry?

On tu dlouho dělal asistenta, takže zkušenosti z lavičky má. Tlak je obrovský, navíc u týmu, který prochází výsledkovou krizí. On ale musí ukázat, že umí na takovou situaci zareagovat.

Devatenáctého listopadu zemřel na rakovinu váš bývalý kouč Pat Burns, se kterým jste získal druhý Stanley Cup. Co se vám vybavilo jako první, když jste se tu zprávu dozvěděl?

Určitě ty momenty, kdy jsme v sedmém zápase porazili Anaheim. Já mám s Burnsem tvrdou zkušenost. On měl k některým hráčům hodně ostrý přístup a já k nim v tom prvním roce, kdy nás vedl, patřil... Později jsme se dozvěděli, že už byl v té době nemocný. Viděl jsem za těch sedm let, jak se mění. Zažil jsem ho ve stadiích, kdy mu bylo líp, ale i hůř. Člověk musel mít velký respekt z toho, jak s nemocí bojoval.

Před sezónou jste se těšil, jak si zase zahrajete s Jasonem Arnottem. V útoku s Petrem Sýkorou jste byli v roce 2000 nejúdernější silou Devils při cestě za Stanley Cupem. Nejste teď z obnovené souhry trochu rozpačitý?

Víte, my měli s Arnottem výbornou přípravu, šlo nám to fakt dobře. Po jednom dvou zápasech sezóny nás ale kouč rozhodil. Trenér ví, že můžu hrát na více postech, tak toho chtěl využít. Posledních šest zápasů jsem ale byl zase v lajně s Jasonem. Bodově to pořád není ono, ale nemám z našich výkonů špatný pocit. Vidím to optimisticky. Jak taky jinak?

Eliášovy začátky sezón
2005/06 – Léčil se ze žloutenky, k níž přišel během zámořské výluky při angažmá v Magnitogorsku. Do NHL zasáhl až v lednu.
2006/07 – Průměr bod na zápas v prvních deseti startech si pokazil pěti nulovými duely v řadě.
2007/08 - V úvodních patnácti utkáních nezářil. Bilance? Jen dva góly a pět asistencí.
2008/09 – Rozjížděl se opět pomaleji (11 bodů v patnácti zápasech), od půlky listopadu do konce roku však výrazně zrychlil a přidal 30 kanadských bodů. 2009/10 – Po letních operacích kyčle a třísla naskočil do hry až 6. listopadu.
2010/11 – Po 23 zápasech je nejproduktivnějším hráčem Devils, ale jen za tři góly a devět asistencí.

Reklama

Související témata: