Článek
Byl pro vás novoroční zápas pod širým nebem opravdu takovým zážitkem, když jste s Washingtonem prohráli?
Byl. Fakt. To nezažijete mockrát, že vás z tribun sleduje skoro 70 tisíc lidí. Škoda toho deštivého počasí, ale myslím, že si to lidi užili i tak. Zápas měl velký nasazení, byly tam i hodně ostré souboje.
Takže vašim fanouškům nic nepokazilo náladu?
Byla to hodně sledovaná událost. I díky tomu že televize HBO vysílá reality show o Pittsburghu a Washingtonu. Ale není to jen uměle vyvolaná rivalita. My taky cítíme, že proti Ovečkinovi a spol. se chceme vždycky vyhecovat.
Není to otravné, když kameramani HBO chodí za vámi do kabiny nebo na střídačku?
Ne, vůbec. My si zvykli, že tu jsou pořád s námi. Během tréninku, na tripech. Chodí s námi i na večeře, u pár kluků byli doma. Zatím jsem viděl v televizi jen první díl, a musím říct, že se jim to fakt povedlo. Pro fanoušky je příjemný vidět hokejisty i z jiné stránky než na ledě.
Když jste na Nový rok bruslili mezi kalužemi, nebál jste se, že přijdete k úhoně?
Led ale nebyl tak zlej. Lidi, co to měli na starost, odvedli dobrou práci. Ale je pravda, že když jsem se ráno probudil a viděl ten liják, tak jsem netušil, jak v tom budeme hrát. Přitom druhý den svítilo sluníčko a teplota kolem nuly. To by bylo ideální.
Hokejisté, co hráli zápasy pod širým nebem, vždy skoro s dojetím vzpomínají na doby, kdy jako kluci hrávali někde na rybníku. Patříte mezi ně?
Taky, taky. Já se na rybníku naučil bruslit. Podobný zápas bych si klidně zopakoval. Člověka rychle omrzí, když hraje pořád v hale. Ale pod širákem jste úplně jinak motivovaný.
Máte za sebou třetinu sezóny v dresu Tučňáků, jste s ní spokojený?
Zatím to docela jde. Bohužel hned na začátku jsem se zranila vynechal deset zápasů, ale poslední měsíc je to lepší. Taky hodně vyhráváme.
Phoenix byl týmem, který neměl takové ambice jako Pittsburgh. Je ten rozdíl patrný na první pohled?
To je. Ve Phoenixu byl jeden novinář, co o nás psal, tady se po zápase do kabiny nahrnou tři televizní štáby a za nima smečka lidí. Tlak na hráče je tu nesrovnatelný.
Za Kojoty nehrála žádná superhvězda, zato teď máte v šatně největší hvězdu ligy Sidneyho Crosbyho. Pro Pittsburgh je asi úspěchem jen Stanley Cup, ne?
S tím jsem do Penguins šel. Splnil by se mi velký sen. Ale těch týmů, co si dělají ambice je hodně. Philadelphia, Washington, Vancouver, Detroit. Výborně hraje Tampa Bay...
Je Crosby i v kabině takovým lídrem jako na ledě?
Je to určitě nejlepší hráč, s jakým jsem kdy hrál. Když ho vidím každý den na tréninku, tak vám řeknu, že bych ho v zápase nechtěl bránit ani náhodou. Bodovat v pětadvaceti utkáních v řadě to je něco, a určitě to není poslední velká série, jakou Crosby udělá.
Na mistrovství světa v Rize v roce 2006 jste ale Kanadu s Crosbym v sestavě porazili 6:4. Už jste mu to připomněl?
Měl bych... My se ale bavili jen o tom, jak se nám v Rize strašně líbilo.
Vzpomíná se v Pittsburghu na léta, kdy podobné série v jeho dresu produkoval Jaromír Jágr?
Když jsem přišel, tak se mě hned ptali, jestli jsem v 90. letech sledoval Penguins. Taky je tu kustod, který pamatuje tu velkou českou partu, která tu působila ještě s panem Hlinkou. Navíc Jágr byl zvolen do All Star Teamu Pittsburghu všech dob, takže jeho fotku máme i v kabině.
Vám nechybí česká parta, kterou jste měl ve Phoenixu?
Chybí mi hodně, loni nás tam bylo pět Čechů. Taky mi volali, jak se měli v Praze na začátku sezóny dobře... Občas je mi docela smutno. Tady moc Evropanů není. Jen já a Rus Malkin. S ním si ale anglicky nepopovídáte, já zase neumím rusky. Spíš si pokecám s klukama jako jsou Martin, Fleury nebo Talbot.
Martin Hanzal vždycky básnil, jak si ve Phoenixu krásně zahraje golf. V ocelářském Pittsburghu nejspíš podobné vyžití nemáte.
Tady si můžu tak maximálně uplácat sněhuláka. Je to tu hodně, ale fakt hodně jiný... Dva měsíce jsem neviděl sluníčko. Ale není to jen v počasí. Města tady v Pensylvánii jsou už prostě taková zašlejší než města na západě Ameriky.
