Článek
Osmnáctičlenná komise vybrala kvarteto pro letošní vstup ze silné skupiny kandidátů. Minimálně ještě jeden rok si budou muset počkat například Pavel Bure, Eric Lindros, Theoren Fleury, John LeClair nebo Phil Housley.
Belfour se dočkal pozvánky do Síně slávy hned první rok, kdy to bylo možné. Bývalý rival Dominika Haška v brance Chicaga získal dvakrát Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana NHL, Calder Trophy pro nejlepšího nováčka a v roce 1999 vyhrál s Dallasem Stanley Cup. V základní části vychytal 484 výher, což ho řadí na třetí místo v historické tabulce.
Gilmour nasbíral během dvaceti sezon v NHL 1414 bodů a byl znám svými skvělými výkony v play off. Je členem exkluzivní skupiny hráčů, kteří nasbírali ve vyřazovacích bojích průměrně více než jeden bod na zápas (1,15), i když se jim to nepodařilo v základní části (0,96). Coby rozený lídr byl Gilmour kapitánem Toronta i Chicaga.
Současný generální manažer Dallasu Nieuwendyk získal Stanley Cup se třemi různými týmy ve třech dekádách - v roce 1989 v Calgary s Gilmourem, v roce 1999 v Dallasu s Belfourem a v roce 2003 v New Jersey. Ve sbírce má Calder Trophy, Conn Smythe Trophy pro nejlepšího hráče play off 1999 a zlatou medaili za vítězství Kanady na olympijských hrách v Salt Lake City 2002.
Howe, jenž si ještě stačil zahrát se svým slavným otcem, byl třikrát finalistou při vyhlašování Norris Trophy pro nejlepšího obránce a dvakrát s Philadelphií marně bojoval ve finále Stanley Cupu. Působil ve WHA i NHL, v 80. letech platil za jednoho z nejlepších obránců, kteří jsou stejně dobří před vlastní i soupeřovou brankou.
