Článek
Ulevilo se vám, když jste Stanley Cup uviděl na letišti? Vašemu už bývalému spoluhráči z Bostonu Hortonovi přistál s pětihodinovým zpožděním…
Já byl v klidu. Kdyby k tomu došlo, tak s tím stejně nic nenadělám. Ale věřil jsem, že se nic takového nestane.
Jak jste si samotný den s pohárem užil?
Hlavně jsem se to snažil udělat pro lidi, kteří mi fandili v místě, kde jsem vyrůstal. Na Velké Dobré se všichni známe, fandili mi i po nocích. Tak bylo fajn, že se s tím pohárem teď mohli vyfotit, hlavně děti. Informoval jsem všechny kamarády hned, jak jsem získal datum. Někteří byli na dovolených, ale kvůli poháru se s dětmi vrátili, to je super.
Do jaké míry jste se podílel na organizaci celého dne?
Musím poděkovat klukům, co se toho ujali. Dělají to dobrovolně, poslední dva tři týdny toho moc nenaspali. Já byl až do úterý pryč, tak jsem to s nimi řešil po telefonu.
Před pěti lety sem přivezl Stanley Cup i váš bratr František. Držel jste se tehdy pověry, že na pohár nesmíte sahat, pokud ho chcete ještě vyhrát?
Opravdu jsem se ho nedotkl. Bál jsem se na něj sáhnout, aby mi to pak někdo nevyčítal, i když šancí bylo dost, chvíli jsem s ním byl i o samotě. Jsem rád, že jsem to tenkrát neudělal a teď si na něj můžu sahat, jak dlouho chci (úsměv).
Strážci pohár nespustí z očí. Co si s ním všechno můžete dovolit?
Pravidla jsou jasně daná. Nesmí se dělat reklama, ani žádné voloviny. Já žádné neplánoval, jde o to, aby se s ním lidi mohli vyfotit, případně si ho potěžkat, protože lehký opravdu není.
Říkal jste, že nejvíc se těšíte, až trofej ukážete rodině.
Vždycky byli za mnou a drželi mi palce. Hlavně babička, ta sledovala všechny moje zápasy odmalička až doteď. A když se nedařilo, tak mi hned vynadala, co to tam děláme (úsměv). I v play-off byla dost nervózní, tak si teď ten pohár zaslouží.
