Hlavní obsah

Legenda je zpátky, Jágr má všude dveře otevřené

PHILADELPHIA

Když poprvé dorazil na zimní stadión, kde tým Philadelphia Flyers odstartoval svůj kemp před sezónou v NHL, nadechoval se, že se vrátnému představí, aby jej pustil dovnitř. Nebylo třeba, branku před jeho slavným obličejem otevřel automaticky. Ačkoliv za poslední tři roky trochu sešel z očí, Jaromíra Jágra si v zámoří stále dobře pamatují a těší se úctě nejen mezi fanoušky hokeje.

Foto: Alex Brandon, ČTK/AP

Jaromír Jágr si obléká dres Philadelphie.

Článek

Na prvním tréninku s Flyers Jágr zůstával jako poslední. Zatímco jeho noví spoluhráči už odešli na oběd, 39letý veterán stále kroužil na ledě. "Toho bysme se od Richardse nikdy nedočkali," utrousil jeden ze zámořských novinářů na adresu bývalého kapitána Philadelphie, jenž v létě z klubu odešel.

"Je mi skoro čtyřicet. Musím na sobě pracovat, abych mohl mladým konkurovat. Jestli chci být týmu nějak platný, tak jinou možnost nemám," vysvětloval Jágr své nasazení reportérovi ruského listu Sport-Express. Toho zajímalo, proč už Jágr nechtěl pokračovat v KHL a co se mu na angažmá v Rusku nelíbilo.

Když budu špatný, vrátím se domů

"Nehodlám Rusko kritizovat. Jsou tam velmi dobří lidé, především v Omsku. Nepříjemné bylo, že je to tak velká země a bylo třeba k zápasům létat. Moskevské kluby to tolik nepociťovaly, ale v Omsku jsme létali každý týden dlouhé cesty, k tomu ještě časové rozdíly... Nebylo to snadné. Navíc řada klubů si nemůže pořídit lepší a dražší letadla a pak se může stát tragédie," připomněl nehodu hokejistů Jaroslavle, kde zahynuli i tři jeho spoluhráči z reprezentace.

Svým návratem do NHL spoustu lidí hodně překvapil, ale on to tak nevnímá. "A proč bych se nevrátil? Vždyť jsem v NHL hrál osmnáct let. Nejhorší co se může stát, je, že budu špatný a vrátím se domů," bere takové úvahy s klidem sobě vlastní stále nejproduktivnější Evropan v historii NHL.

Na užším kluzišti se mu hraje lépe 

Obavy nemá ani z velké porce zápasů a užšího kluziště, na které si bude muset po letech v Rusku zase zvykat. "Až odehraju pár utkání, tak se do toho znovu dostanu. S mojí postavou a velkou váhou se mi vlastně na užším ledě hraje lépe. A víc zápasů zase znamená méně tréninků. V Rusku byl kalendář zápasů kratší, ale zase se víc trénovalo a hrálo se na širším kluzišti, což víc ubíralo síly. Plus k tomu ještě zápasy za národní tým," připomíná v rozhovoru Jágr.

Reprezentace se nyní bez něj bude muset na nějaký čas obejít a na dotaz, zda jej uvidíme za tři roky na olympiádě v Soči, krčí rameny. "Nevím, jestli ještě budu hrát. Uvidím, jak se budu cítit. Když budu mít pocit, že už nejsem týmu co platný, tak skončím. Proč bych si měl dělat ostudu?," klade si logickou otázku.

"Víte, když je člověk mladý, ani na sobě nemusí nijak zvlášť pracovat - mladé tělo hodně vydrží a dokáže. Ale teď - jakmile na sobě nemakám, tak tělo slábne. Už teď to pro mě není jednoduché," přiznává Jágr, že čas je neúprosný.

Reklama