Článek
Slavia neměla zápas špatně rozehraný. Po brance Pavla Kuky se za stavu 1:0 už zdálo, že výsledek pohlídá. Dobře bránila, škoda neuznaného gólu na 2:0, mohlo být rozhodnuto. Slavii by jednobrankové vedení stačilo a podle mého na něj i hrála.
Takticky, s dobře zahuštěným prostorem na vlastní půli, poctivě čekala na brejky. Naneštěstí se Bulharům podařilo dát branku, Slavia musela hru víc otevřít. Pak přišel smolný vlastní gól a hodně šťastné vyrovnání.
S takovým výsledkem mám ale bohužel pocit, že cesta Slavie Pohárem UEFA končí. Na hřištích soupeře sice podávala výborné výkony, ale se dvěma inkasovanými brankami to půjde v Sofii jen těžko. Po výbuchu v národním poháru se mi tak opět potvrdilo, že je Slavia - jakkoli si vážím kouče Miroslava Beránka - jen průměrným českým klubem.
Setřást respekt
Naopak naprostou senzací je vítězství Teplic v Rotterdamu. Když zde výše hovořím o průměrnosti, mám tím na mysli i schopnost hráčů setřást ze sebe zbytečný respekt ze soupeře, hrát se zdravým sebevědomím. A to přesně Teplice dokázaly. I když jim samozřejmě hodně pomohlo vyloučení hráče Feyenoordu a následný gól Michala Doležala.
Jsem zvědavý na odvetu, řekl bych, že to Tepličtí budou mít těžší než v Nizozemsku. Ale s výsledkem, který si vezou domů, by se musela stát opravdu velká chyba, aby Severočechům třetí kolo poháru uniklo.