Článek
Není to poprvé, kdy se v jednom klubu NHL objevili dva Češi mezi tyčemi. Valné výsledky se ale nedostavily. Roman Čechmánek nepustil v sezóně 2003/4 Milana Hniličku do brankoviště Los Angeles a od té doby se tihle dva zrovna nemusí. Před dvěma roky kryl záda Vokounovi na Floridě Alexander Salák, brzy se však přestěhoval na farmu. Teď je tu šance, která se hned tak nemusí opakovat. Její začátek ale aktéry vyvedl z míry.
V loňské sezóně si Neuvirth vybudoval ve Washingtonu pozici jedničky a z klubu vystrnadil Rusa Varlamova. Proto se nestačil divit, když Capitals v létě přivedli do klubu právě Vokouna, jenž kvůli neschopnosti agenta narychlo sháněl jakékoli angažmá. Překvapení ale vystřídalo nadšení. „Tomáše jsem hodně obdivoval už jako malý kluk. Snažím se dělat některé věci jako on, třeba zůstat na nohou a nepadat moc rychle a zbytečně na led,“ tvrdil 23letý gólman na adresu o dvanáct let staršího kolegy. „A taky jsem rád, že je nás tu ještě s Romanem Hamrlíkem konečně víc než Rusů,“ culil se Neuvirth.
Pozici ale jen tak bez boje nevyklidí. I Vokoun ví, že ho nečeká tak obří porce zápasů jako při floridské štaci. „Třeba by pro mě bylo na škodu chytat celou sezónu. Někdy se dívám na gólmany, kteří začali mít po šestatřiceti sestupnou výkonnostní tendenci a kolikrát je to z únavy,“ pomyslel si Vokoun.
Washingtonský Mike Green s brankářem Tomášem Vokounem.foto: ČTK/AP/Luis M. Alvarez
Před začátkem sezóny si ho zavolal washingtonský kouč Bruce Boudreau a řekl mu: „Budeš naše jednička.“ Nic jistého ale mistr světa z roku 2010 nemá. Poznal to už před prvním zápasem Capitals v sezóně. Dorazila na něj z Floridy i Vokounova manželka s dcerami. Jenže do branky šel Neuvirth. „Byl jsem naštvaný, skoro až uražený, ale po trenérově vysvětlení jsem to tak přestal brát. Vlastně se nic nestalo,“ ujišťoval Vokoun.
„Beru, že je Tomáš jednička, ale já loni odchytal dobré zápasy a jen tak se nechci vzdávat. Makám dál, a když mi řeknou: Jdeš! Tak se budu snažit podat ten nejlepší výkon,“ vykládal Neuvirth.
Vokounova premiéra přišla až v pondělí proti Tampě Bay, neoblíbenému soupeři, který v posledním play-off přejel Washington 4:0 na zápasy. A nebyl to tedy žádný majstrštyk. V první třetině mu za záda odskočil puk od brusle spoluhráče Greena, horší to ale bylo u Gervaisova gólu na 1:2. Jasná chyba, kdy si nepokryl tyčku a puk se mu od betonu odrazil do sítě. A přihodilo se mu to ještě jednou, u trefy na 4:5! „Můj nejhorší zápas za posledních pět let,“ zoufal si Vokoun. Nakonec byl ale vítězný. Předvedl totiž skvělé zákroky v prodloužení a při nájezdech byl neprůstřelný: „Já sám bych se po takovém průběhu zápasu zhroutil, ale Voks ne. Nakonec nás zachránil,“ žasl Boudreau.
Je ovšem víc než pravděpodobné, že se o místo v brankovišti bude s Neuvirthem dělit. „Trenéři mi řekli, že by chtěli, abych odchytal minimálně 40 zápasů jako loni,“ prozradil sebevědomý mladík. „Je to otevřená soutěž, ve které ovšem nesoutěžím s gólmanem, s nímž jsme v týmu. Snažím se být nejlepší, ale nepřišel jsem vyhrát statistiky odchytaných zápasů,“ řekl Vokoun. „Navíc Majkl je mladý kluk, se kterým Caps počítají do budoucna. Přeju mu, aby z něj vyrostl super gólman.“
