Článek
Barážové utkání lvíčat mě naprosto rozladilo. Moc jsem si přál, aby kluci vyhráli. Vždyť utkání mělo navíc velký význam v návaznosti na pořadatelství evropského šampionátu a potažmo i olympiádu. A tohle všechno je teď pryč, za okolností, které mi nejsou příliš jasné. Švýcaři hráli o deseti, drželi jsme jednobrankový náskok, byli jsme fotbalově lepší.
Navíc si soupeř zasloužil prohrát, už jen za předvedenou hrubost a obscénní gesta, kterými častoval naše hráče. Chování Švýcarů mi možná vadilo víc, než celý výsledek. Neustálé strkání, hádky... Jenže na rozdíl od našich jezdili Švýcaři jako pily, bylo vidět, že na hřišti nechávají srdce. A právě nasazení jsem u našich naprosto postrádal.
Kolář kopat neměl
V těchto momentech se projevila chyba na straně trenérů. Ti měli pozvednout laťku, vybudit mužstvo, aby dotáhlo zápas do vítězného konce. Za velkou chybu kouče považuji i nasazení Koláře na závěrečný pokutový kop.
Po celý zápas mnoho kloudného nepředvedl a jeho diletantsky kopnutá penalta jen potvrdila, že se měl k míči postavit někdo úplně jiný. A druhý den se dočtu v novinách, že trenér si není vědom chyb svých svěřenců. Tak nevím, jestli náhodou nekoučoval jiné utkání...
Moc mi vadí, že se nedokázali mladíci předvést před domácím publikem. Netušil jsem, jaký zájem o jedenadvacítku je, v Ostravě bylo plno, výtečná atmosféra. Spousta lidí sledovala přenos v televizi a odměnou jim byl vypuštěný zápas, který si naše fotbalová historie rozhodně nedá za rámeček.
