Článek
Vrcholem letošního roku 2004 bude bezpochyby evropský šampionát v Portugalsku. Turnaj slibuje atraktivní zápasy už ve skupinách, kde se v jedné střetnou například Anglie s Francií a v jiné Německo s Nizozemskem a s Českou republikou. Z každé ze čtyř skupin postupují dva týmy dále a už tím je zaručeno napětí od samého začátku. Žádný hráč se nebude moci v zápase šetřit nebo podceňovat soupeře. Čekám, že uvidíme skvělý fotbal.
Bohužel existují lidé, kteří věří, že obranné taktiky by mohly vést k úspěchu. V některých případech by tyto předpoklady mohly vyjít, ale já doufám, že takovéto smýšlení bude potrestáno.
Svěží, útočný fotbal
Mistrovství Evropy nemá - a to je dobrá věc - vysloveného favorita. Není jím Francie, obhájce titulu a bývalý mistr světa a není jim ani Česká republika, přestože předvádí svěží útočný fotbal a má ve svém středu hráče, jako je Pavel Nedvěd, evropský fotbalista roku 2003.
Pro mne a mé současníky, jako byli Gerd Müller nebo Johan Cruyff, byl Zlatý míč pro nejlepšího evropského fotbalistu tím největším oceněním. Těšili jsme se na volbu nejlepšího Evropana už týdny před vyhlášením. Ale i přes vysoké Nedvědovy kvality a přesto, že Češi mají ve středové řadě Tomáše Rosického a v útoku Jana Kollera, je nepovažuji za favority.
Stejně tak nepočítám mezi největší favority Portugalce, přestože budou mít výhodu domácího prostředí. I když Figo a Manuel Rui Costa září ve svých klubech - Realu Madrid a AC Milán, ještě nikdy se jim nepodařilo dosáhnout výrazného úspěchu s národním mužstvem.
A tak nevidím žádného vyloženého favorita. Každé z velkých jmen má naději získat titul. Je to otevřený závod.
V sázce je vše
A zatímco budou vrcholit přípravy na EURO 2004, odehrají se rozhodující boje v Lize mistrů. Po zrušení často nudné druhé fáze této soutěže nastoupí letos šestnáct mužstev přímo k vyřazovacím bojům. A my v Bayernu se těšíme na dva zápasy s Realem Madrid. Všechno je nyní druhořadé ve srovnání s těmito souboji.
Víme, že Real se obává Bayernu víc než kteréhokoli jiného mužstva. Ale řekl bych, že máme jen nevelkou naději a jedině tehdy, když Oliver Kahn v brance a středopolař Michael Ballack budou mít dobrý den, když nizozemský útočník Roy Makaay vstřelí jako obvykle nějaký gól a když Peruánec Claudio Pizzaro a Roque Santa Cruz z Paraguaye se zbaví všech svých zábran.
Real Madrid zůstává největším kandidátem na zisk trofeje v letošním ročníku Ligy mistrů. Roberto Carlos, Beckham, Ronaldo, Raúl, Figo, Zidane, Guti a Ivan Helguera prostě hrají nejhezčí fotbal. Bayern naproti tomu se musí zlepšit proti průměrným výkonům ve skupině, kde hráčům chyběl větší pohyb bez míče. Ale i když porazíme Real Madrid, zůstanou v soutěži ještě jiná špičková mužstva. Mnoho lidí sází na Italy, jejichž týmy AC Milán a Juventus loni okupovaly finále.
Ale Španělé, kteří mají všechny čtyři týmy ještě v soutěži, jsou žhaví znovu získat své prominentní postavení. Také dva londýnské kluby, Arsenal a Chelsea, si dělají nárok na úspěch. Rovněž Manchester United, vítěz Ligy mistrů z roku 2000, je silou, s níž se musí počítat.
Arsenal má ve svých řadách téměř polovinu francouzského národního mužstva v čele s útočníkem Thierrym Henrym a středopolařem Patrickem Vieirou. Ze zkušenosti však vím, že anglickým mužstvům dochází ke konci sezóny pára. V anglické lize s dvaceti účastníky musí totiž sehrát příliš mnoho zápasů. A francouzští hráči Arsenalu budou mít asi plnou hlavu evropského šampionátu a národní mužstvo dostane přednost před klubem, přestože všichni tvrdí opak.
Číňan v Manchesteru
Ta zpráva se začátkem roku objevila snad ve všech novinách: Manchester United získal devatenáctiletého čínského fotbalistu Donga Fangzhua. Tento přestup by mohl být předzvěstí věcí, které přijdou.
Přestože považuji částku, kterou Manchester za tohoto hráče čínskému klubu Dalian Shide zaplatil, za příliš vysokou - mluví se o pěti až šesti miliónech dolarů - je to svým způsobem nový trend v přestupech. Ukazuje klubům novou cestu: získávat mladé hráče a nečekat, až fotbalisté typu Luise Figa nebo Zinedina Zidana či Davida Beckhama budou stát padesát miliónů dolarů.
Nikdo pochopitelně neví, jak osmnáctiletý fotbalista dále poroste, ale myslím, že riziko tu je relativně malé, zvláště v případě asijských hráčů. Ti se velmi usilovně snaží dosáhnout svého cíle.
V době, kdy mnoha klubům ve světě hrozí bankrot - jak bohužel ukazují i případy italských klubů Lazia, Parmy a římského AS - by sázka na mladé asijské fotbalisty mohla být novou cestou. Manchester United je klub, který má ve vedení lidi zdravě hodnotící finanční situaci. Ti nejsou ochotni 'vypláznout' za hráče tak obrovské sumy, jako to dělá Real Madrid. Proto přestup Donga dává smysl.
Boj o popularitu
Nedávno jsem se přesvědčil na vlastní oči, jak velké nadšení pro fotbal vládne v Asii, a nejen v Číně. Před nedávnem jsem strávil týden v Dubaji s mým klubem Bayernem Mnichov, který tam byl na předsezónní přípravě. Hlad po fotbale je tam nenasytný.
Tamější fanatismus se dá téměř srovnat s Jižní Amerikou. A z finančních důvodů chce každý v těchto dnech získat v Asii oblibu. Itálie, Španělsko, Anglie, Německo se předhánějí, aby dokázaly popularitu svých ligových soutěží.
