Článek
Od vašeho posledního zápasu ve Winnipegu uběhly necelé dva týdny. Jak to s třísly vypadá?
Pomalu začínám trénovat (povzdech). Nikdy jsem podobné potíže neměl a bohužel jsem předminulý týden trochu uspěchal návrat. Cítil jsem třísla delší dobu, před dvěma týdny při zápase v Bostonu se to zhoršilo, tak jsem měl dvouzápasovou pauzu. Hned nato jsem ale nastoupil ve Winnipegu, kde jsem si to natáhl tak, že nešlo ani bruslit.
Víkendový trénink mezi zápasy s Winnipegem a Minnesotou jste ale zvládl bez potíží, zůstal jste na ledě jako poslední a dokonce jste si ještě trochu přidal...
Teď je to lepší. Ale kontrolovaný trénink je jedna věc a zápasové tempo druhá, ty nenadálé změny pohybu... Brankář tříslo používá po celou dobu, co je na ledě, a není to třeba, jako když vás bolí záda, která se dají nějak ochránit. To u třísel nejde, musíte reagovat na puk, těžko nějaký pohyb předvídat.
Máte představu, kdy byste mohl být připraven znovu naskočit do zápasu?
To nedokážu odhadnout, nemám s tím zkušenosti. Když pohyb kontroluju, tak to jde, ale jak dojde na těžší zákroky, tak to cítím. Rozhodně už nechci nic uspěchat, to by mohlo znamenat konec sezóny. Pro brankáře jde o velmi nepříjemné zranění, špatně se to léčí. Snažím se dělat všechno pro to, abych byl brzy v pořádku a neudělal jeden krok dopředu a tři dozadu.
Jak prožíváte v roli zraněného hráče zuřivý boj spoluhráčů o play-off?
Pro mě je hrozně nepříjemné nehrát a dívat se na to z tribuny. Máme před sebou strašně důležité zápasy, všechno je pořád otevřené a v Jihovýchodní divizi klidně ještě můžeme dohnat vedoucí Floridu. Základní podmínkou je ale samozřejmě vítězit.
Boj Washingtonu o vyřazovací část je překvapením stejně jako to, jak dobře si vede Florida, v jejímž dresu jste na play-off nikdy nedosáhl. Jak vnímáte ten paradox?
Stanou se i podivnější věci ve sportu. Beru to, jak to je. Nám může ten současný tlak naopak pomoci, protože pokud si místo v play-off zajistíme, tak už budeme na vyřazovací část mentálně nastavení. To může hrát roli, v minulosti tady byli zvyklí postupovat do bojů o Stanley Cup z předních míst a daleko to nikdy nedotáhli. Ale jak se říká, zajíci se počítají až po honu.
Reprezentační kouč Hadamczik nedávno v zámoří absolvoval inspekční cestu. Nechal jste si pootevřená vrátka na mistrovství světa pro případ, že by Capitals zůstali senzačně před branami play-off?
Chvilku jsme se bavili se šéftrenérem Slávou Lenerem, který byl na zápase v Detroitu, závěry jsme ale žádné nedělali. Jsem celý rok bez rodiny, děti jsem teď zase neviděl měsíc. A znovu někam cestovat... Je mi skoro šestatřicet a myslím, že jsem v minulosti reprezentoval, jak jen to šlo. Teď to z osobního hlediska nepředpokládám.
Vaše zranění přišlo v době, kdy se mluví o oslabení vaší pozice v týmu v konfrontaci s Michalem Neuvirthem. Jak je pro vás složité se v takové situaci chystat na návrat?
Nezajímá mě, co se píše. Důležité je, co cítí trenér. Já s Hunterem dobře komunikuju a aspoň on mi tvrdí, že chce, abych já byl gólman, který bude chytat v play-off. Když jsem byl zdravý, tak jsem odchytal většinu zápasů. Šel jsem do Capitals s tím, že nebudu stát v brance v sedmdesáti zápasech jako na Floridě, ale přesto jich mám na kontě dost.
Takže se stresem bojovat nemusíte?
Mám dost zkušeností na to, abych se podobnými myšlenkami nestresoval. Jsem hráč, rozhodnutí dělají trenéři. Myslím, že jsem podával dobré výkony. V posledních zápasech jsem se v brance cítil dobře a budu se snažit na to navázat, až se dám zdravotně dohromady.
