Článek
„Nazdar chlapi, vypadáte překvapeni, že jsem pořád naživu," přivítal Jágr novináře před začátkem úvodního finálového zápasu letošního zkráceného ročníku NHL. Jednačtyřicetiletý veterán se pustil nejdříve do vzpomínek na starou chicagskou halu Chicago Stadium. „Byli jste unaveni ještě před zápasem, protože jste museli stoupat do schodů. A potom jste sestupovali do šatny. Když jste šli nahoru, byl to test, jak se vlastně před zápasem cítíte," vtipkoval.
Rozvzpomínal se i na fanoušky v Chicagu, kteří podle svého rituálu při americké hymně hlasitě křičí. „To bylo poprvé, co jsem to tady zažil, jak všichni při hymně ječí. Bylo to vzrušující," prohlásil s tím, že se těší, až se znovu podívá do nové haly United Center, kde Blackhawks hrají od roku 1994. "Nebyl jsem tu nějakých sedm osm let," podotkl.
Oficiální server soutěže NHL.com připomněl, že když Jágr střílel před jednadvaceti lety do sítě Chicaga gól ve finále NHL, manželé George a Sandy Saadovi očekávali potomka, který se narodil o pět měsíců později. Brandon Saad si hokej zamiloval a v noci ze středy na čtvrtek středoevropského času se společně se svými spoluhráči v dresu Chicaga postaví Jágrovi toužícímu po třetím Stanley Cupu v kariéře tváří v tvář.
Před 21 lety rozhodl hned první zápas
Mladičký Jágr, kterému ještě zpod helmy vykukovaly dlouhé vlasy, byl tehdy jednou z hlavních postav úvodního finálového duelu mezi Pittsburghem a Chicagem. „Je to už hodně dlouho, ale byla to pro mě důležitá série a důležité play off, protože jsme vyhráli. Pamatuju si skoro všechno. V prvním zápase jsme prohrávali 1:4 a já si myslel, že nemáme moc velkou šanci uspět. Napadali nás a my dělali obrovské množství chyb. Pak jsme najednou po pěti minutách prohrávali už jen o jeden gól a já se štěstím skóroval pohledným gólem a Mario (Lemieux) vstřelil vítězný gól 10 nebo 15 vteřin před koncem. I když to byl první zápas, podle mě byl klíčový," vybavuje si.
Pittsburgh tehdy zvítězil v prvním zápase 5:4, v celé sérii pak hladce 4:0 a slavil již druhý zisk Stanley Cupu v řadě. O rok předtím totiž Tučňáci porazili 4:2 na zápasy Minnesotu North Stars.
„V prvních letech, kdy jsem ho (Stanley Cup) vyhrál, hlavně první rok - to mi bylo 18, jsem ještě ani neuměl moc anglicky. Bylo to poprvé, co jsem byl mimo svoji zemi 10 měsíců. Trochu se mi stýskalo. A my pořád vyhrávali a vyhrávali, až jsme dosáhli na Stanley Cup," vzpomíná slavná 68.
Mladým některé věci nedochází
Jágr tak dosáhl na nejcennější týmovou hokejovou trofej ihned po svém příchodu do NHL, a podle svých slov tedy ještě nechápal, jakého štěstí se mu dostalo. Zmoudřel i díky jednadvacetiletému čekání na další šanci se o cennou trofej poprat. „Když jste mladí, vlastně vám nedojde, jak těžké je zvítězit. Musíte být v dobrém týmu, ale i když jste ve skvělém týmu, nic vám nezaručuje, že se probojujete až do finále. Musíte zůstat zdraví a nejdůležitější hráči týmu musejí hrát svůj nejlepší hokej," povídá kladenský odchovanec.
Jágr po Pittsburghu hrál ještě ve Washingtonu a New Yorku Rangers, pak odešel na čtyři roky do Kontinentální ligy. Když se vrátil do zámoří, oblékal dres Philadelphie a letošní ročník začal v Dallas Stars. Před play off ho však texaský celek vyměnil do Bostonu.
„Popravdě jsem byl v šoku. Měl jsem za to, že zůstanu v Dallasu. Bylo to rozhodnutí vedení týmu na poslední chvíli. Nemyslím, že by příliš týmů vědělo, že jsem k dispozici. Když mi to lidi z Dallasu navrhli, ozval jsem se Bostonu. Ti mi potvrdili, že o mě mají zájem a že už všechno závisí jen na mně. Asi třikrát jsem se jich zeptal: Opravdu mě chcete? Odpověděli: Ano. Tak jsem tady. Jen jsem se chtěl přesvědčit. Nechtěl jsem být někde, kde o mě nestojí, kde bych byl zbytečný. To bych radši nehrál vůbec," otáčí se Jágr za nedávnou událostí.
Jsem vtipálek, přesvědčuje Jágr novináře
V Bostonu sice několik zápasů hledal svou roli, v prvním útoku se neuchytil, takže nakonec zapadl do druhé lajny ke Kanaďanům Bergeronovi a Marchandovi, kteří si spolupráci s Jágrem pochvalují nejen na ledě, ale i mimo něj. Kladenský odchovanec je totiž vyhlášeným vtipálkem, ačkoliv novináři ve Spojených státech o tom podle Jágra zas tolik nevědí. „Novináři v Americe mě neznají tak dobře jako ti čeští. Ti vědí, že mám rád srandu. Pořád říkám nějaké vtípky," povídal Jágr s lišáckým úsměvem.
Skrz jeho sestříhaný vous "à la pornoherec z NDR", jak se sám Jágr na Facebooku nazval, už prorůstají šediny, svého oblíbeného sportu se ale ještě vzdávat nechce. „Vím, že to v jednačtyřiceti letech není snadné, ale věk není podstatný. Dokud tuhle hru miluješ a jsi ochoten tvrdě pracovat víc než ostatní, můžeš hrát," prohlásil Jágr.
