Článek
Od sobotního rána panovaly v rozpálených ulicích města napětí a nervozita. „Tak jak to vidíte večer? Zvládnou to?" ptala se slečna ve Starbucksu i postarší prodavač u kasy v supermarketu. Místo pozdravu se lidé loučili sloganem: „Go B´s!"
Večer na sebe půlka města navlékla dresy a trička s logem Bruins a vyrazila do ulic. V barech a pubech u centra jste často museli vystát dlouhé fronty, abyste jen nakoukli dovnitř. Ať vám bylo jednadvacet nebo čtyřicet, ochranka pečlivě kontrolovala vaši totožnost a až pak vám popřála, abyste si užili zápas.
Frenetická atmosféra však nikde nenastala. Medvědi se ocitli pod tlakem a místo gólových oslav byly slyšet jen zklamané výkřiky. „Nenávidím Kanea!," zahučela fanynka v tričku Milana Lucice, když chicagský prcek s číslem 88 podruhé překonal finského strážce branky Bruins Tuukku Raska.
Ten už nedá gól nikdy, hlesl číšník po Jágrově šanci
Až trefa Zdena Cháry trochu pozvedla náladu, ale místo toužebně očekávaného vyrovnání se lidé v Porters jen chytali za hlavy, když Jaromír Jágr neproměnil v závěru svou šanci. „Ten už nedá gól nikdy," poznamenal roztrpčený barman a šel zase točit pivo.
Krátce před půlnocí se davy zklamaných fanoušků vyhrnuly na ulici, ale v centru byl nečekaný klid. Lidé spořádaně nalezli do metra, zamávali na taxíky a vyrazili na kutě. Jen osamělý výkřik jednoho opilce „Let's go Bruins!" připomněl, že bitva o hokejový grál ještě neskončila.