Rubriky:

NHL

Prohra s Chicagem mě každým dnem mrzí víc a víc, řekl Krejčí, když převzal Zlatou hokejku

2. července 2013 16:03 - Praha

Už týden uplynul od šestého finálového zápasu, ve kterém hokejisté Bostonu přišli o šanci dosáhnout na Stanleyův pohár, útočník David Krejčí však stále ještě prohru s Chicagem neskousl. Náladu mu alespoň částečně spravil zisk Zlaté hokejky, kterou bezprostředně po příletu na Letiště Václava Havla převzal. „Moc si toho vážím,“ řekl nejproduktivnější muž letošních vyřazovacích bojů.

 

Vlastimil Vacek, Právo

Už jste stačil alespoň částečně vstřebat smolný konec šestého finále s Chicagem, v němž jste ještě necelé dvě minuty před koncem třetí třetiny vedli a byli blízko rozhodujícímu sedmému duelu, nakonec jste ale museli sledovat křepčení Jestřábů s pohárem?

To byl prostě šok. S každým dalším dnem to navíc mrzí ještě víc, protože víme, že od zápasu číslo sedm v Chicagu jsme byli kousíček. A nikdo neví, co by se v něm mohlo stát, protože by velkou roli hrály nervy. O to víc si teď uvědomujeme, co jsme vlastně ztratili. Pořád mi to leze na paměť a nemůžu se toho zbavit. Když se kouknu na internet, co se píše o oslavách v Chicagu...

Když jste si zpětně promítal v hlavě nešťastný závěr sezóny, přišel jste na něco, co šlo v posledních minutách šestého duelu udělat líp?

Samozřejmě se mi promítalo, co jsem já nebo mí spoluhráči mohli udělat jinak, ale nešlo jen o ono jedno střídání. Mozek už je po celé sezóně unavený a nefunguje tak, jak by měl. Byl to rok, který nám moc nepřál a ten konec byl jen důkazem.

Jak celou sezónu zhodnotilo vedení Bruins? Převažovala spokojenost s účastí ve finále, nebo naopak zklamání, že jste nedošli až na vrchol, když byl tak blízko?

Trenéři i generální manažer byli spokojení, hodnocení kladné. Moc jsme se k zápasu šest nevraceli, protože všichni víme, že to v nás bude ještě hodně dlouho. I když mnoho z nás plánuje hrát NHL třeba ještě deset let, jsme si vědomi, že taková šance už možná nikdy nepřijde. Snad se mi to ale ještě jednou podaří.

Stejně jako v roce 2011 jste se stal nejproduktivnějším hráčem play off. Čím si vysvětlujete, že ve vyřazovacích bojích dokážete své výkony ještě víc vygradovat?

To kdybych věděl, hrál bych tak celou sezónu. Nevím, čím to je. Možná tím, že zápasy jdou rychle za sebou, není moc času a všichni začínají od nuly. Hrál jsem svoji hru, nenechal jsem si do toho mluvit od trenéra. Samozřejmě že jsem respektoval, co mi říkal a jakým stylem máme hrát, jakmile jsem ale dostal puk, poslouchal jsem jen svou hlavu a bylo mi i tak trochu jedno, co po mně trenér chtěl.

Jak byste vlastně popsal kouče Clauda Juliena? U týmu působí nepřetržitě od roku 2007 a Bruins už dvakrát dotáhl do finále Stanley Cupu.

Nemůžu to porovnávat s jinými, protože do NHL jsme přišli ve stejnou dobu a já jiného trenéra nezažil. Mně vyhovuje, ale samozřejmě se stane, že si párkrát na tréninku nebo v zápase nesedneme, protože sezóna je dlouhá. Ale tak to chodí. Když ale mezi trenérem a hráčem funguje komunikace, na všem se dá zapracovat. A náš trenér komunikuje se všemi.

Byla právě skončená sezóna tou nejtěžší ve vaší kariéře?

Byla. I když jsme kvůli výluce odehráli jen 48 zápasů (v základní části), bylo to smrsknuté jen do tří měsíců. Jenže někdy jsme ve čtyřech dnech odehráli i tři zápasy, pak nám kvůli teroristickému útoku na maratónu v Bostonu byly přeloženy dva zápasy a hned jsme druhý den začínali v play off. Bylo to hodně náročné, ale možná i kvůli teroristickému útoku se celé město najednou dalo strašně dohromady a i my jsme pak v play off hráli jako jedno mužstvo.

Náladu vám jistě musel spravit zisk Zlaté hokejky. Věřil jste v průběhu sezóny, že trofej pro nejlepšího českého hráče sezóny můžete získat? Porazit Jaromíra Jágra totiž není jednoduché...

Až během play off jsem začal tušit, že nějakou šanci mám, že by se mohlo rozhodnout právě mezi námi dvěma. Jarda měl dobrou sezónu, v základní části měl hodně bodů a vypadalo to, že vyhraje. V play off sice nedal gól, ale to ani nevadí. Nemyslel jsem si, že by ho mohl někdo přeskočit.

O svém triumfu jste se dozvěděl v den pátého finále v Chicagu. Tehdy jste se chtěl soustředit především na samotný duel a na své vítězství jste nechtěl myslet. Teď už si uvědomujete, jakého úspěchu jste dosáhl?

Je to nádherný pocit a moc si toho vážím. V Americe tehdy bylo odpoledne a my před zápasem vždycky spíme. Když jsem se vzbudil, měl jsem na telefonu pár zpráv od rodiny a kamarádů, že jsem vyhrál. Bylo to samozřejmě moc příjemný, ale nijak jsem to neřešil. Začalo mi to docházet až po sezóně, kdy mi kvůli tomu volalo víc lidí. Už jenom být v top desítce po boku hvězd je super pocit, když se podívám, jak skvělé hráče v NHL máme.

Už jste říkal, že uplynulá sezóna byla nejnáročnější. Byla pro vás kvůli zisku Zlaté hokejky i tou nejúspěšnější, nebo výš stavíte tu z roku 2011 zakončenou Stanley Cupem?

Docela těžká otázka. Kdybychom to teď dotáhli až k Stanley Cupu, určitě by to byla kvůli Zlaté hokejce ještě lepší sezóna než před dvěma lety. Ale bohužel. Nevím, jak na to odpovědět, ale vážím si obou cen stejně. Až jednou skončím, budou stát vedle sebe v nějakém speciálním pokoji.

Už máte plány, jak strávíte léto?

V pátek se brácha žení, takže jdeme na svatbu a pořádně si ji užijeme. V polovině července bych měl jet na předolympijský kemp, další plány zatím nemám. V České republice budu asi měsíc, pak se vrátím zpátky do Ameriky.

Není bratrova svatba pro vás a přítelkyni Naomi inspirace?

Jsme zasnoubení, ale tohle léto na svatbu nemáme čas. Naomi má rodinu v Americe, není to tak jednoduchý. Necháme to až na příští léto.

Přemýšleli jste už, jestli se budete brát tady, nebo za oceánem?

Naomi to v pátek okoukne a v sobotu uvidíme (směje se)

Jan Škvor, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: NHL

Filtr článků - NHL


Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Tabulky
  • Kalendář

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..