Článek
Jak jste spokojený s měsíc dlouhou přípravou v Česku?
Myslel jsem, že toho doma natrénuju daleko víc, že se na sezónu připravím lépe, ale bohužel se tak nestalo. Na druhou stranu ale nepanikařím, protože není důležité přijít do kempu v té nejlepší formě, ale načasovat si ji na sezónu.
Na což ještě máte dostatek času...
Možná že mi právě to lehčí léto nakonec pomůže, že se během sezóny budu cítit daleko líp. Co si pamatuju, tak když jsem si dával hrozně málo volna, a to jsem byl daleko mladší, tak jsem měl minimálně jednou do roka třítýdenní až měsíční krizi. A když jsem trénoval méně, tak se krize sice taky objevila, ale nebyla tak dlouhá. Málokdo se na svém top vrcholu může udržet po celých deset měsíců, kdy trvá NHL. Výkyvy vždycky budou, i když každý sportovec by si přál, aby byl pořád v nejlepší formě a měl pořád natrénováno. Jenže realita je úplně jiná. Žádné tělo, pokud nejsi robot, to nedovede.
Na co jste v přípravě kladl největší důraz?
Posledních deset patnáct let ji víceméně neměním. Jde spíš o to, že dnes mi regenerace trvá daleko déle, tělo je po každém tréninku unavenější než před pár lety a pokaždé si musím jít lehnout. To je asi ten největší rozdíl. Nikdy jsem nebyl zvyklý využívat doplňkovou výživu, i když bych možná měl, protože to není nic zakázaného a dělají to všichni. Já tomu nikdy nevěřil, ale vím, že to člověku pomůže. Vždycky jsem věřil tomu, že tělo je tak geniální, že si vždycky najde nějakou cestu.
V průběhu roku jste zkoušel do svého jídelníčku zařadit více lehčí stravy, v létě jste se ale zase vrátil k masu a cukrovinkám. Definitivně?
Neříkám, že jsem se vrátil úplně zpátky. Ale strava funguje. Potřebuješ tuky a hmotu, aby svaly sílily. A je rozdíl hrát hokej nebo tenis. V tenisu potřebuješ spíš fyzičku a být lehký, v hokeji sice taky, ale na druhou stranu soutěžíš s ostatníma chlapa a je potřeba fyzická síla. Ale důležitý je hlavně trénink.
Několikrát jste prohlásil, že blížící se sezóna bude pro vás možná vůbec tou poslední v NHL. Jak dlouho ale chcete ještě hrát na vrcholové úrovni? A platí, že byste kariéru rád zakončil v Kladně?
Samozřejmě to mám v plánu. Chci hrát do té doby, dokud budu nějakým způsobem platný a dokud budu mít sám ze sebe pocit, že hraju na nějaké úrovni, se kterou jsem spokojený. Moje nároky se rok od roku snižují, ale ještě na tom nejsem tak špatně, že by mi stačilo pouze sedět na střídačce a dát jeden nebo dva góly za sezónu. Jsem zvyklý na určitou úroveň a tu chci odvádět na ledě. Všechno závisí na tom, jak se mi bude dařit. Nejdůležitější je, abys měl chuť z trénování a hry. A to u mě nezmizí. Pokud na NHL budu mít a bude o mě zájem, chci ji hrát co nejdéle. Vždycky byla snem všech hokejistů, teď se to sice trošičku mění, ale náš ročník dělal maximum pro to, aby ji mohl hrát.
Magazín The Hockey News i kanadská televize TSN vám prorokují 54 bodů za sezónu. Bral byste tuto cifru?
Beru, neberu, to je všechno relativní... Pokud bych měl po patnácti zápasech třicet bodů, tak to neberu. Pokud bych měl po čtyřiceti zápasech dva body, samozřejmě bych byl hodně rád.
Vrcholem letošní sezóny jsou olympijské hry v Soči. Podle čeho se budete rozhodovat, jestli na ně pojedete?
Tak hlavně se bude rozhodovat trenér...
Ten zájem o vás projevil...
Protože mě ještě neviděl (směje se). Bude záležet na mém vlastním pocitu. Věřte mi, že já jsem k sobě hodně sebekritický a pokud bych jenom tušil, že to nebude ono, nikam se cpát nebudu. Hlavně by to ani nebylo dobré, nefungovalo by to.
Jako většinový majitel hokejového Kladna jste prohlásil, že cílem Rytířů v nadcházejícím extraligovém ročníku je zisk titulu. Je to skutečně reálné?
Pokud bych řekl cokoliv jiného, znamenalo by to, že naši hráči a trenéři nejsou tak kvalitní, že všichni lidé okolo klubu odvádějí špatnou práci. A to si vůbec nemyslím. Takže jedině titul! Lidé a hlavně sportovci by si měli dávat ty nejvyšší a maximální cíle, aby měli motivaci něco dokázat. Jestli se splní, nebo ne, to už je druhá věc.
Jak jste vůbec spokojený s tím, kam se hokej v Kladně za dva roky od vašeho převzetí posunul?
Hlavně musím říct jednu věc - jen těžko bych to asi zvládal bez pomoci lidí, kteří se na chodu klubu podílejí. Díky nim úroveň klubu, ať je to profesionální tým Rytířů nebo naše mládež, šla hrozně moc nahoru. I když moje postavení asi není úplně ideální, tak pro mě je pořád číslo jedna mé zaměstnání v Americe a hrát NHL. Situace tomu jinak nedala a já před dvěma lety musel ohledně Kladna udělat rozhodnutí, jinak by se klub musel odstěhovat do jiného města. Věřím tomu, že až se vrátím, tak Kladnu věnuju daleko víc času než doteď.
