Článek
Jak těžké bylo přijmout konečné rozhodnutí?
Zrálo ve mně téměř celý rok. I na mne útočily myšlenky, zda to není brzy, ale na druhé straně jsem nechtěl, aby to bylo pozdě. Takový závěr kariéry, že bych déle seděl na střídačce, než byl na ledě, jsem odmítal. Přál jsem si odejít ještě plný sil, kdy pořád mohu být platným členem týmu.
Rozmlouval vám někdo to rozhodnutí?
Všichni mi je rozmlouvali, nenašel se nikdo, kdo by mi řekl, „Pavle, děláš dobře, že končíš". Rozhodl jsem se sám a proti názoru všech, s nimiž jsem o tom mluvil.
Něco vás muselo utvrdit, že jste tlaku okolí odolal. Co to bylo?
O konci kariéry jsem začal vážně uvažovat v únoru, kdy mě Tampa vyměnila do Philadelphie. To byl impulz. K definitivnímu rozhodnutí mě přivedla touha být s rodinou a už ne týdny či měsíce bez ní. S Andreou (dcera Františka Černíka, prezidenta Vítkovic, pozn. red.) máme krásné manželství a spolu dcerky, sedmiletou Terezku a čtyřměsíční Viktorku. Konečně nejsem táta jenom na chvilku, ale na plný úvazek. Terezku vozím do školy, s Viktorkou si užívám něco, co mi u Terezky kvůli hokeji uniklo. Žijeme v Tampě na Floridě, už nechci být bez svých holek.
Co byste řekl hokejovým žáčkům, kteří stejně jako kdysi vy vstávají na trénink brzy ráno a víkendy mají plné hokeje?
Kluci, věřte, že sny se vám mohou vyplnit. Mně se vyplnily všechny, i ty nejbláznivější a nejodvážnější. V hokeji se mi podařilo dosáhnout úplně všeho, své klukovské sny jsem mnohonásobně překonal. Jsem za to vděčný hlavně rodičům, nyní i manželce, a nesmírně šťastný.
Vidíte svoji budoucnost spojenou s hokejem?
Zatím ne.
Koupil jste si loď. Jak jste přišel na to stát se kapitánem lodi?
Vždycky, když se mi v posledních letech v hokeji přestalo dařit, věděl jsem, co budu dělat, až skončím. Koupím si loď. Budu se s ní plavit po moři, budu se potápět a lovit ryby. Přání jsem si splnil letos v létě. Loď je dlouhá 24 metrů, koupil jsem ji starší a půl roku ji vylepšoval. Plout s ní, řídit ji tam u nás v Tampě, to je něco úžasného. Kapitánské zkoušky zatím nemám, v Americe nejsou potřeba, ale jednou si je udělám.
| Optikou slavných spoluhráčů |
|---|
| Vincent Lecavalier (spoluhráč z Tampy Bay): |
| Pavel byl vždy vynikající týmový hráč na ledě i mimo něj. Vím, o čem mluvím. V hotelech jsme spolu spávali na pokoji a stali se z nás velcí kamarádi. Na vlastní oči jsem sledoval, jak vyrostl v jednoho z nejlepších obránců NHL. |
| Mats Sundin (spoluhráč z Toronta): |
| Je jedním z nejlepších beků, s nímž jsem hrál. Ještě důležitější ale je, že byl nejen skvělý spoluhráč, ale také je výborný člověk. Vždycky bude pro mě nejlepším kamarádem. |
| Jaromír Jágr (spoluhráč z reprezentace a z Philadelphie): |
| Častěji jsme se potkávali jako soupeři a já si vybavuji, že pokaždé měl extra motivaci mě ubránit. Jednou uspěl on, podruhé já, nikdy jsme si nic nedali zadarmo. Na vrcholu kariéry byl Pavel v Tampě, když s ní získal Stanley Cup. To hrál fakt výborně, byl hvězdou týmu i celé soutěže. V nároďáku na něho bylo pokaždé spolehnutí. |
