Rubriky:

NHL

Pouzar slavil s Gretzkým v Edmontonu výročí zisku Stanley Cupu. Před fanoušky mu tekly slzy

16. října 2014 12:49 - Praha

Po třiceti letech si Jaroslav Pouzar připomněl chvíle, kvůli nimž je navždy zapsán do dějin hokejové NHL. V roce 1984 vyhráli Edmonton Oilers svůj premiérový Stanley Cup a tehdy 33letý útočník ho slavil společně s Gretzkým, Messierem, Kurrim, Coffeym… Před pár dny se slavná parta sešla v Kanadě znovu.

 

archív Jaroslava Pouzara

Jak dlouho jste v Edmontonu pobýval?

Oslavy trvaly čtyři dny. Byli jsme se podívat i na zápase NHL, v nemocnici za dětmi, neustále probíhaly podpisové akce. Vrcholem ale byla beseda před 16 tisíci diváků, kteří si koupili lístky, aby tři hodiny poslouchali vzpomínky na ten první Stanley Cup, a byli z toho hotoví.

Také jste byl naměkko?

Můžu vám říct, že když jsem domlouval poslední věty v angličtině, tak mi tekly slzy. Lidi tleskali jako blázni, do toho muzika, od stropu létaly balónky...

V NHL tyhle akce prostě umějí udělat.

Všude byly fotky našeho mužstva z roku 84. Lidi si to kupovali, my podepisovali. Takhle zorganizovat to u nás nikdo nedokáže. Mezi hráči panovala ohromná srdečnost, když jsme se vítali a loučili. Ani se mi nechtělo domů. Byla to bomba, předčilo to moje očekávání.

Jak se v Kanadě líbilo manželce a synovi?

Kluk se mnou hodně chodil, manželka míň. Viděli jsme krásnou novou kabinu Oilers, myslel jsem, že to je noční klub... Potkávali jsme se s Gretzkým, Messierem, to byl pro syna obrovský zážitek. Kluk taky vydržel koukat na celý zápas s Calgary. Tady u nás, když jdeme na hokej, tak si hraje hry na telefonu. NHL je prostě něco jiného.

Většinu mužstva jste asi neviděl opravdu od osmdesátých let.

Skoro všechny po třiceti letech. Z toho týmu jsem párkrát potkal jen Jarriho Kurriho. Zkraje devadesátých let ještě Andersona a taky Lindströma. S Gretzkým jsem mluvil jen po telefonu, když v Praze přiklepli zimní olympiádu Vancouveru a on tu tehdy lobboval. Jinak jen v televizi a zdál se mi pořád nějak tlustej. Když jsme ale přijeli, tak mu říkám: Wayne, ty po těch letech vypadáš pořád dobře a v televizi ses mi zdál oplácanej. Tak se jen smál.

Můžete ještě krátce připomenout, jak se stalo, že jste hrál NHL právě za Edmonton?

V roce 1982 jsem byl ve Finsku na mistrovství světa, kde hrál i Gretzky, což já ani nevěděl. Tehdy dělal televizního komentátora Jan Slepička a on byl kamarád se skautem Oilers Barrym Frazerem. Ten mi řekl, že bych mohl jít hrát s Gretzkým a s Kurrim. Doma mě ale nechtěl pustit budějovický klub. Až když na schůzi Lála s Caldrem řekli, že ligu beze mě zvládnou, tak jsem mohl jít. Stejně jsem ale musel na draft. Tam jsem byl 83. a brali mě Oilers. Myslel jsem, že bychom mohli hrát společně s Mírou Dvořákem, ten šel ale do Philadelphie.

Takže jste učil hrát Oilers s bránícím levým křídlem.

Oni měli jiný systém. A když neumíte mluvit, je to složitý. Já se stahoval, ale Gretzky jako centr hrál taky dozadu. Po půl roce jsem se snažil trenérovi vysvětlit, jestli by to nemohl změnit, že jsem zvyklý na něco jiného než čekat na modrý, kde mi po mantinelu házeli puky, bek na mě vletěl a já nevěděl, co s tím mám dělat. Jinak mi ale všichni pomáhali. Taky jsem jim po 30 letech děkoval, jak se ke mně chovali.

Po Kanadském poháru 1976 si v zámoří chtěli nechat skoro celý československý tým. Vás nelákalo tam zůstat?

To bylo těžký, chodili za námi, chtěli podepisovat smlouvy. Já ale nebyl na to, abych utekl. Měl jsem tu rodinu, rodiče. V roce 1985 jsem se musel z Edmontonu vrátit do Evropy, protože komunisti nechtěli pustit dceru do Kanady na celý rok a tvrdili, že musí chodit do školy doma. Tehdy mi lidi z Oilers taky říkali, abych emigroval, ale já šel hrát do Německa.

S kým jste si byl v Edmontonu nejblíž?

Jako Evropani jsme na večeře chodili s Kurrim, kamarádil jsem se s Lindströmem. Anglicky mě učil Randy Gregg. Ten mi teď říkal: Prosím tě, jak je možný, že mluvíš tak dobře anglicky a tehdy jsi skoro nemluvil. Ty jeho lekce se mi nějak rozležely v hlavě. (směje se)

Za Oilers jste hrál už v sezóně 1982/83, tehdy vás ale ve finále přejeli nabušení Islanders, neměl jste o rok později proti stejnému soupeři obavy?

Měl. V New Yorku jsme vyhráli první zápas 1:0, ve druhém ale každý sóloval a dostali jsme 1:6. Po zápase vběhli do kabiny trenér, manažer i majitel, všichni nasr... a nadávali nám. Tak jsem říkal koučovi Satherovi, ať jdou ven, že mužstvu něco řeknu. Spustil jsem, že mi je 33 let, nemám moc času a přijel jsem vyhrát Stanley Cup, což se nepovede, když budeme hrát každý jen na sebe. A pak jsme tři zápasy vyhráli a slavilo se. Další sezónu mi Sather povídá: Hele, řekni jim zase něco. Ale já mu odpověděl, že to už je jeho starost.

Marek Burkert, Právo

Zrušit


Časová osa: NHL

Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Tabulky
  • Kalendář

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..