Článek
Do Japonska se tehdy poprvé v historii sjeli ti nejlepší hokejisté, NHL totiž po dobu olympiády přerušila svůj průběh. Nejen fanoušci byli dychtiví po tom, kdo hvězdně obsazený turnaj vyhraje. I přítomní rozhodčí tipovali, kdo uspěje. Favorizovaná Kanada? Spojené státy? Nebo ruská sborná?
Bill McCreary nebyl výjimkou. Během letu do dějiště turnaje se tehdy zeptal na tip jednoho ze svých čárových kolegů. Jeho odpověď ho šokovala. „Vyhrají Češi. Proč? Mají totiž Haška!" Tuto tezi hlásal před začátkem turnaje i kouč amerického výběru Ron Wilson.
„To dokazuje, jaký měl v hokejovém světě respekt a jak byl skvělý," vychvaloval McCreary Dominátora před slavnostním uvedením obou hokejových person do Síně slávy NHL. „Je pro mě výjimečné vstoupit do Síně slávy s ním. McCreary byl na ledě při nejdůležitějších dvou zápasech, které jsem hrál za svou zemi. Byly to poslední dva zápasy na olympijských hrách, kde jsme získali zlatou medaili," zavpomínal Hašek na semifinále s Kanadou a finále s Ruskem.
Hašek: Je to jako sen
Desetiminutovou řeč na pódiu, při které poděkoval rodičům, prarodičům, svým dětem a všem, kteří mu k hvězdné kariéře pomohli, zahájil odlehčeně s úsměvem. „Jednodušší je hrát hokej," a pokračoval: „Podporovalo mě mnoho lidí, bohužel nebudu schopen jim všem tady poděkovat, ale často na ně všechny myslím. Děkuji všem, kteří mi pomohli, hráli se mnou a fandili mi. Všichni jste mi pomohli uskutečnit sny," uvedl pardubický rodák, jehož na ceremoniálu doprovázela jeho přítelkyně Libuše Šmuclerová.
"Můj táta a děda byli první, kdo na mě stříleli. Byly to nejdříve tenisáky, které jsem se snažil chytat ve dveřích kuchyně, míče na louce a pak puky. Děda byl výborný fotbalista, a když mi dal gól, tak vtipkoval, že jsem pomalý pan Závora. Závora zabraňuje autům, aby vjely na koleje," vysvětloval Hašek pobavenému publiku slovo, které pronesl v češtině.
„Hokej byl můj život, v televizi i na stadiónu jsem sledoval skvělé brankáře Jiřího Holečka, Vlada Dzurillu a Jiřího Crhu. Hodně jsem se od nich naučil. Když jsem v roce 1990 přicházel do Ameriky, měl jsem jediný cíl - stát se ve svém klubu gólmanem číslo jedna. Opravdu jsem nikdy nemyslel na to, že vyhraju Vezinovu trofej nebo že budu jednoho dne uveden do Síně slávy NHL. Je to jako sen," přiznal devětačtyřicetiletý Hašek, první český hokejista v Síni slávy NHL.
Jeden z nejlepších hokejových brankářů historie přitom absolvoval debut v NHL až v pětadvaceti v ročníku 1990-1991 v dresu Chicaga, za tehdejší jedničkou týmu Edem Belfourem však dostal během dvou sezón příležitost jen v 25 zápasech. „Nebylo jednoduché se za ním prosadit, nedal mi moc šancí chytat víc. Proto jsem přivítal, když se mě klub zbavil a šel jsem do Buffala," zavzpomínal Hašek na svoje začátky v nejslavnější soutěži světa a další angažmá v celku Sabres, v němž naplno zazářila jeho hvězda.
Pochybovačům zavřel ústa
Po zranění Granta Fuhra převzal roli jedničky a v roce 1994 již získal svoji první Vezinovu trofej pro nejlepšího gólmana NHL. Vcelku průměrný tým o pět let později dotáhl jedinečnými výkony až do finále Stanley Cupu, v němž ale Buffalo podlehlo Dallasu. Vysněného Stanley Cupu se dočkal až v dresu detroitských Rudých křídel v letech 2002 a 2008. Řada odborníků přitom dlouho zpochybňovala jeho neortodoxní brankářský styl.
„Nebylo příjemné to poslouchat, ale naštěstí tu byla i řada dalších, kteří mě podporovali a věřili mi. Trenéři brankářů v Buffalu Mitch Korn a Jim Corsi mě posunuli na další úroveň. Byli chytří, nesnažili se předělávat můj unikátní styl, ale snažili se mi pomoct jej vylepšit," připomněl jediný gólman v historii NHL, který dvakrát vyhrál Hartovu trofej (1997 a 1998) pro nejužitečnějšího hráče sezóny.
Olympijský šampión a dvojnásobný vítěz Stanleyova poháru získal šestkrát Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře (1994-95, 1997-99, 2001), dvakrát Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče a dvakrát Cenu Lestera B. Pearsona pro nejlepšího hráče podle Hráčské asociace NHLPA.
V NHL odchytal 735 utkání s průměrem 2,13 obdržené branky na zápas a s úspěšností 92,2 procenta. S 389 výhrami mu patří jedenácté místo v historii a s 81 čistými konty se dělí o šestou pozici. V bojích o Stanleyův pohár měl ve 119 utkáních průměr 2,02 gólu na zápas, úspěšnost 92,5 procenta a vychytal 14 nul.
Dominátor? Jak výstižné...
V neslavnější hokejové soutěži světa si vysloužil přezdívku Dominátor. „A po právu. Svými výkony maximálně ovlivňoval zápas, jak jedinec vůbec v kolektivním sportu vůbec může," prohlásil útočník Pat LaFontaine, Haškův bývalý spoluhráč z Buffala. „Nikdy předtím jsem neviděl brankáře takhle chytat a už asi ani neuvidím."
„Fantastický brankář! Skvěle četl hru, což podle mě byla jeho nejlepší hokejová vlastnost," přidal se s poklonou další z oceněných Peter Forsberg, švédský člen takzvaného Triple Gold Clubu sdružujícího vítěze mistrovství světa, olympijských her a Stanley Cupu.
Konec kariéry oznámil Hašek již v letech 1999, 2002 a 2008, pokaždé se ale vrátil; definitivně ji uzavřel až v říjnu 2012 poté, co neúspěšně jednal o angažmá s několika kluby NHL. „Nelituju, že jsem kariéru několikrát končil, cítil jsem se trošku unavený. Jenže po pár měsících jsem měl pocit, že bych se měl vrátit, že na to pořád mám. Hokej jsem prostě miloval."
Zvláštní poděkování věnoval svým potomkům, čtyřiadvacetiletému Michalovi a devatenáctileté Dominice: "Pořád mi drželi palce. Po dobrých i špatných zápasech mě potěšili láskou, kterou mohou dát jen děti. S radostí na ledě se to nedá srovnat, je daleko více. Jsem na ně pyšný."
