Článek
Volno jste si zpestřil účastí na rozlučce Pavla Horvátha. Jak jste si fotbalovou exhibici v Plzni užil?
Když pominu různé hokejové zápasy, byla Pavlova rozlučka rozhodně mým největším sportovním zážitkem. Byl bych moc rád, kdyby to tak bylo všude. Fanoušci vyvolávali i nás, kteří nejsme z Plzně. Vážně neuvěřitelné.
Na nepřízeň diváků jste si ale nemohl stěžovat ani v Calgary...
Je fakt, že jsme výsledky i výkony fanoušky zbláznili a celé město našimi zápasy žilo. V příští sezóně budeme muset hodně makat, abychom to zopakovali.
Posbíral jste 76 kanadských bodů, v play off pak dalších osm. Dosud přitom bylo vaším maximem 57 bodů v Detroitu. Co bylo příčinou takové proměny?
Většinu sezóny byli mými parťáky v útoku Gaudreau a Monahan. První je v soutěži nováček, druhý za sebou má teď jen dvě sezóny. Překvapilo mě ale, jak nám to na ledě klapalo. Celkově máme v týmu mladé kluky, navíc v naší divizi vůbec není snadné uspět, protože na západě je hokej trochu jiný. Máme proti sobě samé mlátiče. Během léta proto budu v Beskydech pořádně dřít. Teď už nemůžu přijet a mít normální sezónu. Chci ještě lepší výsledky.
Sžil jste se bez potíží s rolí lídra týmu?
Nikdy jsem neměl problém s pozicí lídra, byl jsem si jistý. A prožil jsem životní ročník po stránce hokejové i osobní. Mám malou dceru a ohromně si ji užívám. Nikdy jsem netahal hokejové starosti domů, ale když se náhodou něco nepovede, malá člověku pomůže, přijdu hned na jiné myšlenky.
Po vydařené sezóně jste jedním z favoritů ankety Zlatá hokejka. Jak vidíte své šance?
Osobně bych favorizoval Jakuba Voráčka z Philadelphie nebo Ondřeje Paláta z Tampy. Tomu bych moc přál vítězství ve Stanley Cupu.
