Článek
V srpnu 2014 se rodák z Kuopia dozvěděl, že má krevní sraženiny v plicích. Hokej šel v tu chvíli pochopitelně stranou, zdraví bylo přednější. V prosinci se ale začal cítit lépe a rozhodl se v kariéře pokračovat. O jeden poslední rok. „Když si představím, kde jsem byl v létě a kde jsem teď, tak je to šílené. Riskoval jsem, ale strašně jsem toužil po tom poháru. Lékaři to nechali na mně a já si řekl, že chci dostat ještě jednu šanci. Poslední šanci," vzpomíná Timonen.
Sezónu začínal ve Philadelphii, v únoru před uzávěrkou přestupů putoval do Chicaga. V základní části neodehrál jediný zápas, do hry se dostal až v play off. Zdaleka ovšem nebyl tak vytěžovaný, jak byl zvyklý v minulých letech. Nevadilo mu to, vidina titulu byla mnohem silnější.
„Staral jsem se třeba o to, aby byly plné lahve s vodou. Snažil jsem se být platným členem týmu a zůstávat pozitivní. Když kluci odehráli dobré zápasy, pochválil jsem je. Prostě jsem byl součástí týmu - ne tak důležitou jako v minulosti, ale byl jsem součástí," vysvětloval Timonen.
Jeho tři děti i manželka Johanna ho plně podporovaly, žena ale neměla sílu na to, aby zápasy sledovala z hlediště. „Po utkáních mi vždycky akorát napsala esemesku. Chtěla se jenom ujistit, jestli žiju," usmíval se Timonen. Na šestý finálový duel s Tampou Bay ale Johanna udělala výjimku a v aréně v Chicagu nechyběla.
Slavný pohár mu předal sám kapitán
Timonen sice odehrál necelé čtyři minuty, ale i on přispěl k tomu, že Jestřábi na Stanley Cup dosáhli. A když ho kapitán Jonathan Toews převzal, okamžitě spěchal za Timonenem. Moc dobře věděl, co pro něho tento pohár znamená.
„Hrál jsem všechna možná finále, jaký hokejový svět nabízí. Až dosud jsem ale nic nevyhrál. Vždy jsem stál na straně poražených. O to víc si to teď užívám a oceňuju. Byla to dlouhá cesta se spoustou dobrých i zlých momentů, vzestupů a pádů. Dlouho jsem o tomhle sníval a teď jsem se dočkal. Teď už jsem spokojený, šťastný a připravený s hokejem skončit. Odcházím jako šampión a to je ten nejkrásnější pocit," neskrýval dojetí Timonen a rád za něj byl i jeho krajan a spoluhráč z Chicaga Teuvo Teräväinen.
„Kimmo je pro mě jako druhý otec. Můj skutečný táta je ve Finsku, ale na Kimma jsem se mohl ve všem spolehnout. Hodně mi pomohl a bylo skvělé mít po boku tak zkušeného hráče," říkal dvacetiletý útočník.
