Článek
Jak těžké bylo přizpůsobit se jejich souhře?
Oni jsou unikátní. Někteří kluci spolu hrají pět, deset let, ale Sedinové jsou spolu od narození. Je znát, že jejich souhra je někde jinde. Samozřejmě jsem se jim musel přizpůsobit, ale od kempu bylo znát, že bychom si mohli rozumět. Vyznávají podobný hokej jako já, fungovalo to.
Už je bezpečně rozeznáte?
Jen machruju, že jo. Kdyby teď přišli, tak bych zase váhal. Vždycky jsem v šatně čekal, kam si kdo z nich sedne, až pak jsem si troufl je oslovit. Jinak je to padesát na padesát, že se trefím. Nějaké rozdíly u Sedinů časem objevíte a poznáte, že je každý povahově jiný. Ale vizuálně je těžký je rozlišit, měli by pořád nosit jmenovky. Oba jsou každopádně hodně příjemní, při uvedení do klubu mi hodně pomohli.
Poprvé v kariéře hrajete NHL v kanadském městě. Byla to velká změna?
Kanada hokej přímo baští a při srovnání s pěti americkými destinacemi, které jsem poznal, je to fakt obrovský rozdíl. Potvrdil by vám to asi každý, kdo hrál NHL v obou zemích. Já navíc přišel z Phoenixu, kde o hokej skutečně nebyl až takový zájem.
Takže volba opustit Coyotes byla správná?
Když jde člověk do nového týmu, čeká, jak ho tam přijmou, jak se bude dařit. U Canucks proběhlo všechno dobře, možná až nad očekávání. Jako rodině se nám ve Phoenixu hodně líbilo. Ale když jsem viděl, jak sezóna pro Coyotes dopadla, a co se tam teď děje s arénou, tak mě to jen ujišťuje v tom, že jsem udělal správné rozhodnutí.
Neschází vám ale arizonské sluníčko?
Jo, ta každý den vymetená obloha byla pro pozitivní náladu dobrá. Vancouver je ale nádherné město a spíš jsem čekal, jaké to bude na pacifickém pobřeží pro manželku a pro obě děti. Proběhlo to v pohodě, navíc staršího syna tam chytil hokej, který ho ve Phoenixu tolik nezajímal. Teď je do něj úplně zblázněný.
Právě Kryštof po prázdninách nastupuje do školy. Přizpůsobíte tomu i návrat za oceán?
Chystáme kvůli tomu odlet už na konec srpna, aby mohl ve škole včas začít. Bude to pro něj i celou rodinu velká změna, ale všichni se těšíme.
Už jste začal s přípravou na novou sezónu?
Jasně, už žádné lenošení. Zatím trénuju sám, ale na led pak půjdu koncem července s klukama v Boleslavi.
Ocenil jste jako spolumajitel klubu historickou účast ve čtvrtfinále play off?
Všichni doufáme, že si klub udělal nějaké jméno a teď se na něj bude v extralize koukat už jinak. Z NHL ale sleduju všechno dění v Boleslavi jen zpovzdálí. Ani teď, když tým začal suchou přípravu na novou sezónu, tam až tak moc nejsem.
Na rozdíl od majitele prvoligového Kladna Jaromíra Jágra se tedy nesnažíte řídit klub i ze zámoří?
Ze zámoří nejde řešit spousta věcí, od toho tam jsou lidi, kteří za to jsou placení. Největší práci dělají spolumajitel Honza Plachý, generální manažer Honza Tůma, sportovní manažer Jarda Látal a trenéři. Ten letošní boleslavský úspěch jde za nimi, já si zásluhy dávat nemůžu.
Nelitujete, že jste na závěr své parádní sezóny odmítl start na mistrovství světa?
Atmosféra v Praze byla určitě vynikající, ale ještě si pamatuju, jak z mé strany před dvěma lety proběhl šampionát ve Stockholmu, a dobře vím, jak na mě devět hodin posunu působí. Nemyslím, že bych byl nějaká posila, kdybych přiletěl hned po vyřazení z play off a neměl možnost se srovnat s časem a větším ledem.
Takže za národní tým nastoupíte až příští rok na podzim při Světovém poháru?
Tam to bude něco jiného. Má se hrát v kanadském Torontu na malém hřišti, takže když o mě trenér bude mít zájem...
