Článek
Jak vás napadlo začít obchodovat s auty?
S tátou jsme vlastně pořád něco dělali kolem aut. Když nebyl hokej nebo fotbal, tak jsme se v tom vrtali. Trochu tomu rozumím a s kamarádem Chipem, co se známe skoro dvacet let, jsme plánovali něco podnikat. To, co vidíte, jsou začátky. Máme rok a půl otevřeno, v garáži stojí kolem třiceti aut, ale hlavně mě to baví a myslím, že se v tom budu zlepšovat.
Co tedy nabízíte?
Od koupě auta po registraci a veškerý servis kolem. Jestli někdo potřebuje auto za tisíc dolarů nebo 50 tisíc, tak ho seženeme. Pokud někdo zavolá, že chce Jeep nebo BMW ročník 2010, tak není problém ho přivézt do pár dnů, do týdne.
Zažil jste krušné začátky?
Já říkal, že tomu rozumím jen trošku (pousměje se), ale je to něco úplně jiného než hokej. S kámošem jsme na to dva a děláme úplně všechno. Člověk tráví čas na telefonu, je třeba někam dojet, nafotit, dát to na internet, kolikrát k večeru, když jsem tady třeba v pět, tak si vezmu věci a jdu do posilovny, abych se odreagoval. Je to psychický tlak, telefony zvoní, trvalo mi, než jsem si zvykl, ale snad to bude pokračovat tak, jak to jde teď.
Kolik vozů tedy prodáte?
Pohybuje se to od sedmi do patnácti za měsíc. V létě je to slabší - červenec, srpen, ale starší lidé sem přijíždějí od října, takže v listopadu to jde zase nahoru. Start byl ovšem náročný. Půl roku trvalo, než se to rozjelo, první měsíce jsme prodali pár kusů, sami jsme si zjišťovali, kde auta máme nabízet. Nejsme u cesty, kde lidi zastaví, protože vidí pěkné auto a koupí si ho. Jde to hlavně přes internet. Kdo nás vidí a zalíbí se mu to, tak zavolá, přijede. Nebo to je přes známé, rodinu. Stane se, že jeden dva lidi se přijdou podívat jen tak, ale většinou je to domluvené z 80 procent po telefonu.
Jak jste své jméno využil pro reklamu firmy?
Když se podíváte na moje webové stránky privateallstarcars.com, tak tam mám fotku, je tam i o trochu o mně, aby lidi věděli a měli větší důvěru. Všechna auta jsou kontrolovaná mechanikem, rozhodně nekupujeme bourané vozy, je to všechno čisté.
Nechtěl jste si dát do názvu firmy své jméno?
Přemýšlel jsem nad tím, ale mně se líbilo to slovo privátní. Allstar jsem tam dal proto, že se mi v roce 2004 podařilo dostat na All Star Game. To asi moc lidí neví, tak jsem to spojil a své jméno jsem vynechal. Nejsme v Kanadě (směje se).
Vy sám byste na autě zvládl nějaké opravy?
Tak asi vyměnit olej a kola, ty základní věci, co umí většina chlapů, ale novější auta se už opravují těžko, staré stodvacítky byly jednodušší.
Když tak zapáleně mluvíte o svém podnikání, kdy jste se rozhodl, že ho uskutečníte v Americe?
Přijel jsem v roce 1997 a takových deset dvanáct let určitě trvalo, než se to ve mně zlomilo. Vždycky, když jsem na dva tři měsíce jezdil domů, tak jsem říkal, že se vrátím a přemýšlel, jestli budu bydlet v Janovicích nebo na Čeladné, odkud pocházím. Pak ale přišla změna. To počasí je tady neskutečná věc, narodila se dcera, jedno šlo s druhým a jsme tady.
Co si tu nejvíc užíváte?
Vždycky to byla voda, proto jsme se přestěhovali do St. Petersburgu. Loď, rybaření, potápění, takové věci, to mě nejvíc bavilo. Měl jsem pocit, že až skončím s hokejem, budu mít víc času, ale je to skoro naopak. S kolegou tu strávíme deset dvanáct hodin denně. Pár let to ještě bude trvat, aby to vypadalo tak, jak si představuju.
Vídáte se ještě s kamarády z hokeje?
Tahají mě přes týden, abych s nimi hrál, ale mě ta pivní liga nebaví, to si koledujete jen o nějaký průser. Filip Kuba a Venca Prospal chodí, nikdy neříkej nikdy, ale to není fakt pro mě.
Kdy jste tedy naposledy stál na bruslích?
Co jsem skončil, tak jsem na ledě nebyl.
Vážně? A nechybí vám to?
Nechybí mi stres a takové to, když člověk přijde domů a jednou je to rameno, jednou koleno, jednou rozbitá hlava. Ale schází mi ta sranda v šatně, ty blbosti, to mi bude chybět do konce života, ale člověk si to musí srovnat v hlavě, že už takové emoce nikdy nezažije.
Vaši spoluhráči Richards a Lecavalier, s nimiž jste získal Stanley Cup, pořád ještě hrají. Neříkal jste si někdy, že jste si kariéru mohl protáhnout?
Když jsem byl před třemi lety vyměněný do Philadelphie, tak jsem ztratil zápal pro hokej. V roce 2010 jsem se vracel do Tampy a už jsem měl v hlavě, že chci kariéru ukončit jako Blesk. Měl jsem ke klubu vztah, draftoval mě generální manažer Phil Esposito, který mi dal šanci, mám tu kamarády a v prosinci se hraje, když je venku 30 stupňů. Takže jsem si to tu oblíbil, jenže mě Steve Yzerman vytrejdoval do Flyers, kam jsem tehdy vůbec nechtěl jít. Přesto jsem šel, ale už jsem viděl, že nadšení je pryč a radši jsem to ukončil.
