Článek
Jak se vám usínalo po skvělém návratu do NHL? To se těžko popisuje, byl to super pocit. Sice vstup do zápasu vypadal všelijak, ale pak jsme to dokázali otočit a já se cítil skvěle.
Byl jste před utkáním nervózní? Hrozně. Před zápasem jsem ani nemohl pořádně spát.
Nebyl jste sám překvapený z toho, jak dobře to pro vás po 59 vynechaných zápasech dopadlo? Bylo to zvláštní, pořádně jsem nevěděl, co od sebe můžu po těch pěti měsících čekat. Naštěstí to dopadlo takhle a já jsem strašně spokojený.
Jak na tom bylo vaše operované koleno? Troufl jste si i na tvrdší souboje? Chtěl jsem si hned zkraje zápasu vyzkoušet pár soubojů, abych zjistil, jak na tom je. Drží výborně.
Síly vám na konci zápasu nedocházely? Snažil jsem se častěji střídat, ale byl jsem mile překvapený, že to šlo. Asi se projevilo, kolik času jsem strávil na kole.
Asi se vrací lépe do takto rozjetého týmu, než kdyby Carolina třeba jen bojovala o účast v playoff... Určitě. Momentálně můžeme hrát v klidu, nemusíme za každou cenu vyhrávat a to je velké plus. Jsem za to klukům vděčný.
Do hlediště jste prý na duel s Washingtonem pozval všechny doktory, kteří vám s opětovným návratem k hokeji pomohli. Kolik jich bylo? Lékaře, co mě operoval, jsem vzal přímo do kabiny. Jeho kolegům z kanceláře jsem sehnal lístky do hlediště, navíc přišla i spousta známých.
Jak jste vůbec psychicky snášel pět měsíců bez hokeje? Dost času mi zabrala rehabilitace, takže jsem neměl moc možností na to myslet. Navíc tady se mnou byla přítelkyně, kterou jsem teď doprovodil na letiště. Ta mi také hodně pomohla.
Podíval jste se na přenosy z olympiády v Turíně, nebo jste se raději u televize netrápil myšlenkami na turnaj, o který jste přišel? Mám tady na internetu Českou televizi, takže jsem na to koukal. Pocity byly všelijaké, ale věděl jsem, že už s tím nic nenadělám.
Takže přes internet sledujete i tažení play-off vašich loňských spoluhráčů ze Slavie? Jasně. Vím, že teď vedou 3:1 a můžou postoupit. Ale s nikým z kluků si nevolám.
