Článek
Jaká pro vás byla premiérová sezóna v NHL?Hodně těžká, jako nováček jsem musel prožít i týdny na farmě, ale nakonec mě těší, že se povedlo odehrát 66 zápasů, řadu z nich na křídle Výborného útoku. Pro příští rok ještě nemám smlouvu, ale mojí prioritou je dohoda o prodloužení působení v Columbusu.
Kdy jste v zámoří prožíval nejtěžší chvíle?Zřejmě v listopadu, kdy mě po delším pobytu vytáhli na jediné utkání nahoru a zase rychle poslali zpátky do Syracuse. Tehdy jsem měl všelijaké myšlenky a upřímně doznám, že celý rok bych na farmě nevydržel, proto už byl agent i v kontaktu se Zlínem. Naštěstí začátkem prosince ještě přišla šance z Columbusu a opravdu se mi povedl zápas v Minnesotě, kde jsem dal vítězný gól a získal napevno místo v týmu.
Berete bilanci dvanácti branek za uspokojivou?Každá trefa pomáhala mému sebevědomí, škoda jen, že se do gólových statistik nepočítají nájezdy, u nichž jsem měl bilanci šest z devíti.
Musel jste hodně přizpůsobit svůj hokejový styl?V zámoří se hraje úplně jinak než v Evropě, na užším kluzišti máte víc osobních kontaktů, rozhoduje síla a tvrdost, před brankou je to často pěkná mela.
Jak se vám vůbec žilo v Americe?Columbus je sice klidné město, ale bez hokeje by mě to v zámoří nebavilo. Nepřišel jsem na chuť tamnímu životnímu stylu. Když bylo volno, snažil jsem se alespoň chodit do kina, abych si procvičoval angličtinu.
Těšíte se na reprezentační tečku za sezónou?Před dvěma týdny se mnou mluvil trenér Hadamczik a ptal se, jestli se cítím na to, abych se popral o šanci hrát na mistrovství světa. Rád bych se tam po třech letech zase dostal, i když mi chvíli může trvat, než zase přivyknu evropskému stylu hokeje.
