Článek
Do vynucené pauzy jste odehrál 236 utkání v řadě, čím to je, že jste takový Iron Man?
To já nevím, spíš si myslím, že jsem měl obrovské štěstí a nikdy jsem třeba neměl problémy s třísly nebo natržené vazy. Těžko to přičítat něčemu jinému, každopádně bych z toho nedělal velikou věc.
Žádost o rozhovor před uzávěrkou přestupů jste raději přesunul na pozdější termín. Měl jste pocit, že byste se po 13 sezónách mohl z Montrealu stěhovat?
Vůbec ne, ale nevěděl jsem, koho do týmu přivedou nebo nepřivedou. Takže jsem nechtěl pořád říkat jenom: nevím, nevím...
Posílili jste dobře?
Management přivedl do týmu velké silné kluky, takže už nejsme mančaft, o kterém se říká, že je malý. Teď tu máme i hráče, kteří to dovedou řezat, když je potřeba. Takže doufám, že se nám to vyplatí. Zapadli výborně, věřím, že to bude dobré.
Největší změnou u vás ale byla výměna kouče. Pro mnohé bylo šokující, že klub vyhodil trenéra Therriena, když jste byli na vedoucím místě Atlantické divize.
Vždycky, když tým nehraje dobře, nefunguje to tak, jak má, a skončí to výměnou trenéra, tak to není nic příjemného. Navíc my jsme společně strávili docela dlouhou dobu, ale v té době jsme fakt nehráli dobře. Manažer se tak rozhodl a tak to je.
Kapitán týmu Pacioretty prohlásil, že se cítí být za Therrienův vyhazov spoluzodpovědný, cítil jste to stejně?
Týkalo se to každého z nás...
Říká se, že okruh trenérů pro Montreal je vlastně docela úzký, protože to musí být člověk, který umí i francouzsky. Je to tak? A kdo neumí, tak rychle pohoří, jako před pěti lety Randy Cunneyworth.
Randy byl ale tehdy hozen do nepříjemné situace. Byli jsme daleko od play off a mančaft nehrál dobře, takže to pro něj nebylo jednoduché. Ale nevím, jestli tu musí být jen trenér, který umí i francouzsky.
Claude Julien (současný trenér Montrealu) každopádně umí. Vy si ho navíc pamatujete ještě z doby, kdy jste u Canadiens začínal. Změnil se?
Ono už je to strašně dlouho, ale nějaké vzpomínky z té doby na něj mám. Když ho člověk poslouchá, jak mluví a jak reaguje, tak vidí, že se jako trenér docela změnil. Ale jsou tam i některé podobné věci.
Julien odešel z Montrealu v roce 2006 a říkal jste, že když se potom stal koučem Bostonu, tak rivalita mezi kluby vzrostla. Čekáte další eskalaci napětí mezi Canadiens a Bruins?
Do konce základní části s nimi už nehrajeme. Já si spíš myslím, že to přes léto vychladne a nebude to tak žhavé, až přijedeme do Bostonu.
Loni se nedostal do play off NHL ani jeden kanadský tým, letos je jich na postupových pozicích několik. Překvapilo vás, jak zdatně si vede Ottawa nebo Edmonton?
Ani ne. Ono se to všechno tlačí do mládí a do talentu. Třeba Edmonton má ten mančaft neskutečně talentovaný, Ottawa taky. To je prostě trend, kam liga spěje, a takhle to asi pár let bude.
Každopádně Atlantickou divizi vedete od začátku sezóny a loňský propad jste nezopakovali. Je to i díky posilám, které jste angažovali?
Určitě, jsou tam cítit tihle hráči, na kterých je to stavěné. Tradičně brankář Price, který byl loni zraněný, pak Weber, ale i Radulov má fazónu a podává vyrovnané výkony. Hodně tvoří hru a je s ním velká spokojenost.
Ale na vaše výkony se sneslo trochu kritiky. Teď nebodujete tak jako v předchozích sezónách.
Mohlo by to být lepší, není to ideální. Na druhou stranu když člověk nechodí na přesilovky, tak je všechno složitější. Není to jen v bodech, ale i v herním sebevědomí. Prostě už nemládnu, ale daleko důležitější je play off, než že mám o deset patnáct bodů víc.
Loni touto dobou se nevídaně rozjel Pittsburgh a prosvištěl až ke Stanley Cupu. Vidíte kolem sebe někoho, kdo je letos největším favoritem?
Ono je to těžké odhadnout. Kdokoli to play off udělá, tak potom už se může stát cokoli. Mančaft chytne sérii a gólman zachytá... Ale Pittsburgh mezi největšími adepty bude zase.
