Článek
A viděl věci, nad kterými jeho trenérské srdce zaplesalo. „Nevím proč, ale zaměřil jsem se na obránce a udělalo na mě velký dojem, jak všech šest beků dokázalo hrát pod tlakem. Ustát ránu, nezpanikařit a ještě přesně přihrát, to bylo jedinečné. Druhá věc je, že útočníci se jim skvěle nabízeli.“
Takový hokej už podle Lenera není nikde k vidění. I kvůli výraznému zpřísnění pravidel. „Hra se dostala do úplně jiné polohy. NHL, ale i naše extraliga jsou teď daleko čistší. Zákroky hokejkou nebo držení, to se tehdy na olympiádě prakticky vůbec nepískalo.“
Ani dekádu po největším úspěchu kariéry není 52letý kouč hokejem unavený. Spíš naopak. Nerozhodilo ho ani loňské neúspěšné angažmá v německém Düsseldorfu. „Už když jsem tam nastupoval, tak jsem nebyl moc přesvědčený, že to bude klapat,“ řekl o podzimním odvolání z postu kouče. „Tlak sponzorů dělat výsledky okamžitě byl obrovský. Už v přípravě, když se prohrálo, tak skákali dva metry vysoko.“
Ohlíží posily
Od května však prý Lenera čeká jiný šálek čaje. Vrátí se do Švédska, kde už prožil dva roky své trenérské dráhy. A strašně se těší, že v Linköpingu ho čekají lepší časy. „Švédsko je hokejově mnohem zkušenější země a vlastníci dokážou odhadnout, na co tým reálně má,“ tvrdí. Ale zároveň ví, že bude muset mužstvo nutné posílit. „Už je takřka jisté, že odejdou špičkoví hráči. Takže se rozhlížíme,“ usmívá se. „Potřebujeme dva útočníky a jednoho beka. Možná i gólmana.“
Spadeno má na Kanaďany, Čechy, Finy, ale i Slováky. „Se slovenskými kluky jsem udělal výbornou zkušenost v Lulea, kde byli Luboš Bartečko a Tomáš Surový, který je momentálně v kádru Linköpingu.“
V neposlední řadě mu přirostl k srdci i švédský životní styl. „Jsou to pohodoví lidé, kteří nemají potřebu chlubit se bohatstvím. Odvádějí sice obrovské daně, ale na každém kroku vidíte, že se jim od státu vrací kvalita. Ať v podobě perfektních silnic nebo množství parádních sportovišť. Tady u nás si kolikrát říkáte, kam ty peníze z daní vlastně jdou,“ povzdechl si Lener.
